CO NÁM PŘINÁŠÍ ROK?

Březen 3, 2014|Posted in: Obecné, PRO ŽENY

Pranostiky, tradice a zajímavosti pro naše čtenáře vybrala paní Hanka Štollová.

 

LEDEN

Bujaré oslavy pominuly a posledním dnem v roce – svátkem, který je zasvěcen památce papeže Silvestra, jsme se dostali do roku  2014.

Konec roku býval vždy důstojným završením celoročního lidského konání a snažení. Tento den se věnovali lidé úklidu domácnosti, vše nepotřebné se ten den vyhodilo, spálilo, nebo odneslo na půdu. Očistě těla se ten den lidé věnovali obzvláště pečlivě, a to proto, aby se Nový roku uvítal nejen zevní, ale i duševní čistotou.

Možná znáte výrok „ Co se tady ometáš?“ a právě tento výrok má prapůvod na den sv. Silvestra, kdy každé stavení obcházely baby „ometačky“ a větvičkou ometly několikrát kamna, aby hřála, popřály zdraví, a tím si vysloužily pár drobných mincí do kapes.

Na Nový rok brzy ráno, se konala mše, jíž se snad zúčastnil každý. Vstávat se muselo brzy, neboť ten kdo vyspával, byl považován za lenocha a darmošlapa. Odtud zase známe rčení:  „Jak na Nový rok, tak po celý rok“.

Možná se ptáte, kde mají svůj původ novoročenky. Doklady o prvních novoročních přáních jsou známy již kolem roku 1620, ale k hromadnému zasílání těchto přáníček došlo s rozvojem rakousko-uherské pošty a zavedením korespondenčních lístků v roce 1869. Na pohlednicích nacházíme různé motivy – kominíky, prasátka, čtyřlístky a i podkovy. Proč podkovy?  Okování koně bylo poměrně drahé, pokud kůň podkovu ztratil, poznal to kočí podle nepravidelného klapání kopyt a šel podkovu hledat. Našel-li ji považovalo se to za velké štěstí. A pokud i Vy jste majiteli podkovy a máte ji pověšenou doma pro štěstí, vězte, že podkova musí viset na stěně ve tvaru U, to znamená konci nahoru. Pokud ji máte obráceně, štěstí se Vám vysype.

Šestého ledna na Tři krále se do postavených betlémů přidávaly figurky tří králů. Časem se staly trvalými figurami. Po chalupách odedávna chodí chlapci přestrojení za tři krále a na dveře psali svěcenou křídou K+M+B – Kašpar, Melichar a Baltazar. Jména biblických mudrců, jenž mají Váš dům chránit ode všeho zlého. Podle jiných pramenů se jedná o požehnání „Christus mansionem benedicat“, tzn. Kristus ať požehná příbytek.

Obchůzkou tří králů končí čas Vánoc, čas naděje a míru. Teprve teď se začne roztáčet každodenní kolotoč povinností , masopust, svateb a jiných radovánek.

 

 ÚNOR

 V římském kalendáři měl měsíc únor 30 dní. Byl posledním měsícem roku a právě proto se k němu přidával v přestupném roce jeden den.

Jeho název pochází snad od slova nořiti se – tání ledů – noření se ledových ker. Latinský název Februarius používá hodně evropských zemí. Pikantností je, že únor začíná vždy stejným dnem v týdnu jako loňský červen.

V měsíci únoru hned na začátku druhý den, nás čekají tzv. Hromnice.

V lidovém křesťanství se Hromnice staly důležitou oslavou přicházejícího jara. Svátek byl také spojen s ochranou před ohněm, bouří a bleskem jak napovídá jeho název. Nejznámějším příkladem této víry je svěcení svící, takzvaných hromniček, prováděné v tento den, které se pak během bouře dávaly do oken a měly tak ochránit domácnost.

Na Hromnice se tradičně sklízel betlém a někde také vánoční stromeček.

Mimo jiné nás v tomto zimním měsíci čekají masopustní oslavy. Co to vlastně je a kde se tato tradice vzala?

Masopust, neboli karneval je období mezi Vánocemi a Popeleční středou po níž nastává tzv. Postní doba – období 40ti denního půstu a kdy už se lidé připravovali na Velikonoce.

Masopustní karnevaly a jejich zvyky vychází z římského náboženství souvisí především s předjařím, a to s oslavami nového vegetačního roku apod. Pro lidi je to období oficiálního hodování, během kterého se mohli dosyta najíst před půstem.

Během masopustních oslav probíhaly zabíjačky a svatby. Především poslední čtvrtek tohoto období je dobou zabíjaček, proto se mu říká Tučný čtvrtek. Poslední tři dny svátků – masopustní neděle, pondělí a úterý se nazývají končiny, ostatky, nebo fašank. Konají se průvody masek, rituální úkony, výstupy masek a zakončuje je taneční zábava.

V noci před Popeleční středou zatroubil ponocný na roh a rychtář ukončil masopust. Ráno se mohly naposledy konzumovat mastné rohlíky s kávou, odpoledne na vytrávení se mohla kořalička. Oběd však byl přísně postní čočka a vejce, nebo krupice.

Jak vidíte vše v dávných dobách na sebe navazovalo. Lidé měli hodně fyzické práce, ale dokázali se i přesto veselit a oslavovat. Naši předci věděli proč to dělají. Nejen z úcty k věcem a přírodě kolem sebe. Maso se nejedlo kvůli tělesné očistě, aby člověk vstoupil do vegetačního období plný síly a elánu, jelikož po Vánocích bylo nutno se dostat do formy :o) a pak,  následovaly práce na polích, ale i kvůli porážkám, nastalo jaro – období množení zvířat.

I dnes se v mnohých krajích masopustní veselice konají a je s podivem, že se zvyky a tradice související s poutem člověka s přírodou, touto formou ještě dodržují i když v moderním pojetí. Ruku na srdce, že by nebylo od věci si těch 40 dní půstu po dlouhé zimě dopřát i v dnešní době.

 BŘEZEN

Název měsíce pochází od rašení břízek a také od začátku březosti zvířat. Nastává jarní rovnodennost, neboť Slunce 21. března přechází přes rovník z jižní polokoule na severní.

Co to je rovnodennost? Je to čas, kdy den a noc jsou stejně dlouhé. Slunce vychází ráno v 6 hodin na východě a večer v 18 hodin zapadá na západě.

Pomalu nám nastává jaro. I když skutečné  jaro se na tento okamžik opravdu pevně neváže, někdy se stane, že se opozdí. A tak nezbývá, než pozorovat přírodu. A věřte, že to pravé jaro nastane,až odlétnou havrani a vrátí se vlaštovky, až začnou kvést prvosenky a rašit pupeny.

Čtvrtý březen letošního roku je dnem tzv. Popeleční středa. Ta připadá vždy na 46. den před Velikonočním pondělím. Popeleční středa je dnem přísného půstu a připomínkou pomíjivosti pozemského života. Prach jsi a v prach se obrátíš – lidé v kostele byli pomazáváni popelem, byl jim udělán popelem křížek na čelo.

V křesťanství je půst nebo postní doba obdobím přípravy na Velikonoce. Nemusí jít tedy jen o odepření si jídla, ale také zřeknutí se čehokoliv, co je v životě postradatelné, zbytečné nebo překážející.

Březen s sebou nese i vzpomínku na špatné události, 15.března 1939 začala okupace Čech, Moravy a Slezka vojsky nacistického Německa.  Protektorát Čechy a Morava trval do 8-9. května 1945.

Jsou věci, které nesmí být zapomenuty a je velmi důležité na ně pamatovat a připomínat si je.

Vraťme se do příjemné současnosti. Březen je též měsícem knihy a měsícem všech čtenářů. Co to vlastně čtení je? Čtení je rozeznávání symbolů – písmen, které tvoří jazyk. Čtení a poslech jsou dva nejdůležitější aspekty, díky kterým získáváme informace. Proto je tento měsíc i měsícem Internetu. Internetem se označuje systém celosvětově propojených počítačových sítí. Jeho cílem je bezproblémový přenos dat.

Pro březen platí pranostika „ Březen za kamna vlezem“ a dovolila bych si k ní přidat ještě jednu, méně známou, že „Březnové slunce má krátké ruce“. Jaro je sice za humny, ale zima ještě třímá žezlo vlády, a tak nic nepřehánějme. Chystejme se na jaro stále teple oblečeni a snažme se držet v jisté míře postní dobu, odlehčeme organismu. Po dlouhé zimě je unaven a více náchylný k nemocem. Sáhněme po ovoci a zelenině a dobrých sypaných čajích s obsahem citronu a zázvoru. Komu je stále zima, přidejte si do čaje lžičku medu se skořicí a vězte, že se jara dočkáte v dobré kondici a s dobrou náladou.