HISTORIE TOALETNÍCH POTŘEB: zubní hygiena

23 dubna, 2014|Posted in: Obecné

2 763x přečteno

HISTORIE TOALETNÍCH POTŘEB – DÍL 3.

ZUBNÍ KARTÁČEK A PASTA, ANEB JAK NA ZUBNÍHO ČERVA

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč se někteří lidé tolik bojí zubního ošetření a zubní ordinace? Věřte tomu, že si v sobě každý z nás neseme pozůstatek z minulosti, který se táhne s námi po celé generace, jako tenká červená nit.

Zuby se kdysi ošetřovaly opravdu svérázně, zubní červ, jak se říkalo zubnímu kazu se vypaloval žhavým drátem, vykuřoval se, nebo se jednoduše vyrazil pěstním klínem . Zde má náš strach své kořeny, prostě každý z nás má v sobě nějakou tu špatnou zkušenost. A věřte tomu, že dříve díky stravě, kterou člověk přijímal se jeho zuby obrušovaly a kazily daleko více než dnes.

Ukázkovou civilizací co se týče veškeré hygieny byli Egypťané ,ti  již  před 3 000 lety př.n.l. pohřbívali s mumiemi jejich zubní kartáčky, tenké roztřepené větvičky. Na starých papyrech se našla i lékařská doporučení, že zuby je nutno si čistit denně i dvakrát. Ze země  faraonů pochází po mnoha tisíciletí zubní kartáček zvaný Meswak – z kořene stromu, jenž byl nazýván zubním kartáčkem, právě pro své využití. O Meswaku je zmínka i v Koránu, dodnes jej používají muslimští věřící na své pouti do Mekky. Kořen tohoto stromu a tudíž kartáček z něj obsahuje mimo jiné i antiseptika – antibakteriální látky a dodnes se používá např. do bělících pudrů a past na zuby.

Starověké Řecko a Řím znali tyčinky o velkosti tužky, které se také žvýkaly do měkkých vláken a používaly se k čištění chrupu. Dokonce je zde první zmínka i o párátku opět z větviček, kterými se čistily mezizubní prostory.Velmi cenné byly tyčinky z vonných dřev, které sloužily jako ústní deodorant.

Čína používala žvýkací klacíky také. Avšak v 15. stol.n.l. je přestalo bavit žvýkat dřevo a byl vynalezen první kartáček ze štetin divokého prasete. Štětiny zasadili do kostěné rukojeti a vzniklo udělátko, které se pomalu začalo rozšiřovat do světa. V Evropě však mnoho zájmu nevzbudilo, neboť v této době si málokdo čistil zuby. Vrstva šlechty některá ano. Kančí štětiny byly tvrdé, a tak se začaly používat koňské žíně, nebo jezevčí vousy.

Z našich zemí je z 18.stol. dochováno párátko ze sloní kosti, na druhé straně párátka je tzv. ušní lžička na čištění uší.

EVROPA – 18. STOLETÍ, KDO NEMÁ ZUBNÍ KARTÁČEK NENÍ IN

Evropa začíná více mlsat, zubní kaz se šíří a bohužel se léčí bolestivým, ale mnohdy nebezpečným vytržením zubu. Kartáček se ujímá vedení a je stále více žádaný. Kdo jej nemá, je vlastně nemožný jedinec  a  je společensky znemožněn. V roce 1780 byl v Anglii vyroben první masově vyráběný kartáček, vyrobil jej Addis z Clerkenaldu. Od roku 1840 se kartáčky vyráběly v domácích firmách, vyráběly je především ženy. Kartáčky podléhaly módě, jejich rukojeti byly vyřezávány z kostí, do jejichž konců se vyvrtávaly otvory a připevňovaly přírodní štětiny.

První patentovaný kartáček vyrobil H.N.Wadsworth v roce 1850.

 

NYLON NEJSOU JENOM SILONKY

V roce 1937 -8 vynalezl pan W.H.Carothers věc, která dostala název nylon. Tento materiál všichni známe jako materiál na výrobu dámských punčošek, ale i, světe div se – prvních zubních kartáčků s nylonovými štětinkami. Kartáček byl nazýván Zázračný kartáček Doktora Westa a oproti kartáčkům z přírodních štětin, měl velkou výhodu. Jeho štětiny rychle schly. V roce 1950 firma vylepšila složení štětin, aby nebyly hrubé  a nepoškozovaly dásně.

V roce 1939 vstupuje ve Švýcarsku na scénu elektrický kartáček.

V roce 1987 přišel kartáček revolucionář :o), který rotuje – točí se.

A dnes – kartáčky sonické, kartáčky, které trhají bakterie zubního plaku na cucky :o).

 ZUBNÍ PASTA

První zmínka o zubní pastě – správně, uhodli jste, opět Egypt. Sice ne z dob faraonů a mumií, ale ze   4.stol.n.l.  Skládala se ze solí, pepře, máty a květů kosatce. Římané používali pastu v níž byla lidská moč a to proto, že amoniak v ní obsažen měl bělící účinky. Amerika ještě v 18.stol. používala pastu ze spáleného chleba. Od roku 1900 se začala pasta vyrábět z peroxidu vodíku a sody. Po roce 1914 se začal do past přidávat fluorid a začala se stáčet do tub, zatím kovových.

Dnes se pasta prodává v umělohmotných tubách a papírových krabičkách.

ZUBNÍ NÁHRADY

První zubní náhrady se připisují Etruskům do doby 700 let př.n.l. Jednalo se vyloženě o šperkařskou práci, kdy se do dásní vsazovaly broušené zvířecí zuby. Později to byla slonovina s drahými kovy.

První porcelánové náhrady vymyslel v Itálii Giuseppangelo Fonzi. Tyto zuby měly však jen kosmetický účel, aby zakryly mezery po zubu.

Potom nastoupil vulkanizovaný kaučuk z nějž se začaly vyrábět celkové protézy. To bylo kolem roku 1920. Dnes jsou všechny tyto možnosti překonány pryskyřičnými protézami, ale i ty již ustupují do pozadí a začínají je nahrazovat pevné implantáty.

Přeji krásné jarní dny s oslnivým a zdravým úsměvem

Hana Štollová

Zdroj:

Vlastní knihovna – Historie toaletních potřeb   a internet