VEVERČATA, KOŤATA, POŠTOLKA, MÝVALOVÉ – ZÁCHRANNÁ STANICE NEMÁ ČAS NA NUDU!

23 července, 2014|Posted in: Obecné, Zvířata

2 755x přečteno

Už celé dva týdny se musí Karel Bobál ze Záchranné stanice živočichů ve Studánce budit po třech hodinách, aby krmil sedm malých veverčat. Není to jednoduché, musí se dodržovat pravidelnost a samotné krmení tolika malých svěřenců trvá hodinu. K tomu si můžete přičíst starost o několik koní, psů, koček, kalouse, mládě poštolky, srnky, mývaly, kunu, kozu a další živočichy, a těžko uvěříte, že se to dá denně stíhat. Však to Karel Bobál přiznává, že nejde o jednoduchou práci. „Veverčata byla v dutině poraženého stromu, krmím pravidelně, ve dne v noci, je to stejné, jako u narozených dětí. Přes den musím obstarat ostatní zvířata, do toho opravuji či stavím různé kotce, klece a další zázemí. A k tomu si připočtěte výjezdy k různým případům, teď mě třeba hodně lidé volají, že mají někde hady, obce zase potřebují odchytit volně pobíhající psy, pořád je něco,“ říká Bobál.

Práce je vidět všude, spoustu věcí je nově uděláno, na další se zase shání materiál a také pracovní síly. „Všechno jeden člověk nezvládne. Jsem rád, když občas někdo zavolá, že přijede pomoci, například někdy přijede rodina, přiveze nějaké krmení a zatímco děti se zabaví u zvířátek, rodiče mi pomohou třeba uklidit nebo postavit nějaké obydlí. Jsem za to moc vděčný,“ svěřil se zvířecí záchranář. Záchrannou stanici ve Studánce však netrápí jen nedostatek pomoci, ale také financí. „Na opravy klecí a stavbu dalších musím shánět materiál, a to není zrovna jednoduchá a levná záležitost. Byl bych rád, kdyby někdo mohl různým stavebním materiálem přispět,“ říká Bobál.

V pondělí se do Studánky vydaly mladé maminky ze Stříbra a okolí, přivezly několik tašek kondenzovaného mléka, tvrdého pečiva, piškotů i směs pro hlodavce. „Udělali jsme to všichni rádi. Já tedy pana Bobála obdivuji, jak to vůbec může zvládat. K tomu ještě také musí být vztah a láska. To jinak dělat nejde. Líbí se mi také, že ta zvířata zde mají i určitou volnost. A když ještě vidím, jak se piplá s těmi malými několika centimetrovými veverkami, to je úžasné, jiní by to neudělali,“ obdivovala stanici Jana Kostolanská ze Stříbra.

Lásku ke zvířatům prý Karel Bobál chová od dětství. „Asi to mám po strýci. Už jako dítě jsme pořád mazlil a nosil různé vrabčáky a myšky po kapsách, na školní výlety jsem si bral psa, tak jsme měli tolerantní učitele. To víte, že musíte mít k tomu vztah, chtěl bych vidět, kdo by po nocích krmil a masíroval malé veverky,“ smál se Bobál.

Návštěvu si samozřejmě nejvíce užily děti. „Mně se moc líbily koníčkové a koťátka. To jedno kotě bych chtěla domů. Myslím, že sem ještě někdy s maminkou pojedeme,“ říká šestiletá Anežka Dlouhá ze Stříbra.

Záchranná stanice živočichů ve Studánce má sice i zajímavé kontakty, spolupracuje se školami a nejvíce si chválí stříbrskou základní školu z Revoluční ulice. Přesto stále bojuje o přežití. Kdo by měl zájem této stanici pomáhat, stačí se domluvit na telefonním čísle 608 154 180. Pomůže jakékoliv krmení pro zvířata, staré deky na zateplení, stavební materiál pro výstavbu klecí a kotců. A vítaná je také práce dobrovolníků, lze domluvit partu lidí, pomoci a večer třeba posedět u ohně, grilovat…

 

Pozn.: Jak sama vím, Karel Bobál mám mnoho příznivců i nepřátel. Což má každý z nás. Ale zkuste si tam sami jeden den takové práce. Ona to totiž žádná legrace není a jen tak se utrhnout také nemůžete, zvířata musí být stále krmena a pod. K tomu opravdu musí být vztah….

Já osobně děkuji p. Bobálovi za vstřícnost, ochotu a zajímavou besedu. Děti byly nadšené, co všechno viděly a co se dozvěděly. Doporučuji jako rodinný výlet. Je notno dopředu zavolat a také zjistit, ve které stanici zrovna pan Bobál bude. Ve Studánce je totiž stanice ve dvou místech.  A když už tam pojedete, kondenzované 9% neslazené mléko, piškoty, tvrdé pečivo, smě pro hlodavce – to je nejlepší vstupenka!

 

veverka,