VÁCLAV ŠŮCHA: NIKDY NEPŘESTANU JEN PROTO, ŽE LIDÉ ŘÍKAJÍ NE!

Srpen 14, 2014

Václav Šůcha: Nikdy nepřestanu jen proto, že lidé říkají ne!

Prázdniny se chýlí ke konci, děti se připravují do školy a učitelé a vedoucí se už chystají na další školní rok.  Proto čtenářům dnes představíme vedoucího mládeže a trenéra starších žáků hokejbalu pana Václava Šůchu. Je mu rovných 40 let, doma má manželku Martinu a tři děti. Vystudoval SPŠ strojnickou, je manažarem EMS a BOZP a HC Buldoci Stříbro. Práce s dětmi a mládeží je pro něj koníčkem.

Kdy jste se dostal k tréninku mladých hokejbalistů a co bylo klíčovým momentem?

Do role trenéra jsem se dostal, jak často bývá zvykem nedobrovolně. Před sedmi lety, když byl založený tým stříbrských Buldoků, dal jsem svého syna do začínající přípravky. Bohužel nadšení původních trenérů brzy vyprchalo, a tak jsem začal vést, tehdy ještě malé hokejisty, sám. Jak většina lidí ví, tak zázemí pro lední hokej ve Stříbře není ideální, když se k tomu vzala v potaz i ekonomická stránka stříbrských obyvatel, rozhodl jsem se před pěti lety využít nabídky z hokejbalového svazu.

Co je na tom zajímavého a kolik máte svěřenců?

Tu otázku si také někdy pokládám. Pro mě je to určitý druh odreagování od kancelářské práce. Z jiného pohledu mě mrzí, když vidím dnešní děti a mládež vyrůstat bez jakékoliv zodpovědnosti, režimu a kolektivu. Hokejbal je týmový sport, velmi podobný hokeji, největší rozdíl je v pohybu, hokejisté bruslí, hokejbalisté běhají. Je to levnější verze hokeje. Žákovské týmy se postupně rozrůstají. V minulé sezóně jsme měli starší žáky a pod vedením Petra Němčáka přípravku. Ke konci sezóny jsem měli více jak 30 hokejbalistů.

Jak často a kde bývají tréninky?

Starší žáci mají tréninky 2x až 3x týdně a přípravka 2x  týdně. Trénujeme v období srpen – říjen a březen – červen na zimním stadionu. V zimní části, když je led na stadionu, využíváme tělocvičny na ZŠ Gagarinova a ve spolupráci s HBC Plzeň trénujeme také v jejich hale na Košutce. Hráči přípravky kombinují hokejbal ještě z hokejem.

Jsou znát nějaké výsledky, pokroky apod.?

Mezi největší úspěchy celého týmu řadím 2. místo na turnaji Starosty MO Plzně 1 mladších žáků, kam jsme odjížděli jako outsideři a nakonec z toho bylo velké překvapení. Letos to bylo 3. místo na mezinárodním turnaji Pilsen Cup 2014, kde jsme předvedli ekceletní obrat v posledním zápasu o úmístění proti  Oberwil Rebells. Velmi dobré výsledky už tři roky za sebou má naše přípravka, zde se ale nevede tabulka, takže nelze uvést pořadí.

Někteří hráči dostávají opakovaně pozvánky na reprezentační kempy U14. Velký úspěch jsme přivezli v červnu republikového turnaje krajských výběrů do 15 let. Zde se dokázali prosadit i stříbrští a bez jediné prohry získat zlatý pohár. Bylo to i pro mně, jako asistenta trenéra plzeňského výběru, významným povzbuzením do další práce.  

Co takové zápasy, jak se musí angažovat rodiče?

Zápasy v plzeňské skupině dojezdu 35 km, ale kromě minulé sezóny, se hraje shupina jihozápad. To znamená, že nás čekají soupeři ze Suchdole na Lužnicí, Jindřichova Hradce, Českých Budějovic a nadruké straně Karlových Varů. Někdy to je náročné. Pro příští sezónu plánujeme zřejmě na vzdálenější hřiště společnou cestu autobusem s HBC Plzeň. Jinak převážná většina rodičů vozí své děti na zápasy, někteří, a těm patří velký dík, se zapojují do řízení týmu nebo jinak spolupracují během zápasů.

Jak to stíháte skloubit s prací, rodinou?

Je to hodně náročné. Ještě mi musí zbýt  čas na podnikání. Naštěstí část rodiny jezdí se mnou na zápasy, minimálně můj syn Daniel, který je stabilním hráčem týmu. Samozřejmě bez podpory doma by to nešlo dělat. Jsem rád, že se do práce kolem hokejbalu zapojuje stále více lidí. Hodně práce nás čeká v příští sezóně, to se k týmu starších žáků přidá tým mužů doplněný mladším dorostem. S tím to týmem budeme hrát Krajskou hokejbalovou ligu.

Zbývá čas na nějaké koníčky? Na které?

Po pravdě, čím dál méně. Vadí mi to, když vidím, jak ten čas letí. Když ale zbude nějaká ta chvilka, tak rád fotím. V květnu jsme měl dokonce první výstavu svých fotek na borském zámku.  Baví mě jezdit krajinou na horském kole, jezdím hlavně s mou ženou a dětmi. Jezdíme po okolí, ale rádi si občas vyjedeme i dál. Líbí se nám kousek za hranicemi, myslím tím cyklostesku z Eslarnu do Neustadtu.

Jak si představujete správnou dovolenou?

Pravidelně již několik let jezdíme k Jadranu. Máme rádi jih Chorvatska, hodně se nám líbilo na Hvaru a nyní jedeme podruhé na poloostrov Pelješac. Asi bych si tu dokázal představit strávit více, než necelé dva týdny v roce. Navštěvujeme klidné lokality vzdálené od velkých měst. A tady na jihu je navíc podstatně menší koncentrace turistů a ještě se najdou divoké pláže. Navíc z jihu pochází můj rod, takže mi to se automaticky táhne.

Máte nějaké své životní motto?

Mám asi dvě takové motta. Jdi za svým snem. A druhé je Nikdy nepřestanu jen proto, že lidi říkají ne! (Napoleon Hill). Jsem někdy dost tvrdohlavý, a stává se mi často, že jdu proti proudu. Mám rád, když je život pestrý. Nerad se nudím. Rád přijímám nové výzvy.

Co byste popřál čtenářům?

Aby dokázali žít své sny a nežili životy druhých. Viděl bych rád v našem městě více lidí, kteří budou mít zájem na rozvoji sportu, kultury. Byl bych rád, kdyby se o Stříbře mluvilo jako o městě, kde to žije a ne jako o městě, kde „chcípl pes“.  Ale samo se to nezmění.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA