CO JE TO ADVENT?

Listopad 29, 2015

ADVENT A JEHO TRADICE.

Advent – Adventus je slovo, jež pochází z latiny a označuje příchod, nebo očekávání. Je to období čtyř neděl před vánočními svátky. První neděle adventní by měla připadat na období mezi 27. listopadem až 3. prosincem. Radostné očekávání příchodu Spasitele, je období rozjímání a dobročinnosti. Své kořeny mají tyto oslavy již v 5. století v Ravenně a v 6. století se objevuje oslava Adventu v Římě. Období oslav čtyř neděl stanovil Papež Řehoř Veliký.

Advent je doba, která by měla vést k jistému zklidnění, což odpovídá životnímu stylu našich předků, jejichž přirozeným rytmem byla od jara do podzimu práce na polích a pak se díky těmto svátkům dostavil jakýsi odpočinek, duchovní přípravy na Vánoce. Do tohoto období spadalo draní peří, tkaní, pletení a další práce pod střechou.U všech těchto prací se lidé scházeli, povídali si příběhy,pohádky a prožívali tento krásný čas ve společnosti rodiny a lidí blízkých. Také se rádi obdarovávali, jelikož cháska – čeleď odcházela s výslužkou ze služby do svých domovů a tak krom peněz za práci dostávala čeleď i pečené svatomartinské rohlíčky, husu, nebo i vánočku.

Typickou výzdobou pro dobu Adventu je věnec.

Kruhový věnec vždy představuje symbol Boží věčnosti a jednoty, kruh symbolizuje ustavičnou cestu slunce, zde se to samozřejmě pojí s oslavami zimního Slunovratu, který spadá na 21. prosince, což je právě v době oslav Adventu. Stálezelené rostliny na adventním věnci nám značí symbol života a jeho nezničitelnost.

Čtyři svíce mají svůj význam a svá jména a mají stanovené i barvy.

Na první adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Na druhou adventní neděli zapalujeme druhou fialovou svíčku, tzv. betlémskou, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky. Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci, tzv. pastýřskou, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku, tzv. andělskou, která představuje mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle může připadnout na Štědrý den.

Zvyky a tradice v adventní době.

4. prosinec –  svátek svaté Barbory. Na tuto dobu připadá krásná tradice a to řezání „barborek“. Kdysi se řezaly větvičky třešňové, ale dnes můžeme i jiné z ovocných stromů. Můžeme i kaštan, nebo dřín, ale krásná je i zlatice, která kvete žlutě a v kombinaci se zeleným jehličím vypadá krásně.

Větvička, která o Vánocích nakvete, symbolizuje štěstí do domu, děvčeti na vdávání předpovídá na příští rok svatbu. Zvyk, kdy chodila svatá Barbora po chalupách je už za námi. Žena oděná bíle, nosila do domu dětem maličké dárky a podobně jako Mikuláš odměňovala hodné děti a kárala zlobivce.

5.prosinec  – svátek svatého Mikuláše. Svatý Mikuláš z Myry, žil v letech 286 -352, byl biskupem v Lykii a za svého života, byl velmi štědrý a oblíbený mezi lidmi. Ve společnosti čerta a anděla dostávají děti nějakou sladkost, ale i uhlí nebo brambory, to podle toho jak byly hodné.

Jak zdobit dům v úctě s tradicí? Co patří k Adventu?

JMELÍ: má podle tradice přinášet štěstí a požehnání do domu, podle Keltů také plodnost. Políbení pod větvičkou jmelí má zajistit vzájemnou lásku až do příštích vánoc.

MEDOVÉ PERNÍKY: Adventní doba je také časem, který zhruba odpovídá době, kterou potřebují tradiční medové perníčky ke změknutí. Jejich pečení má v českých zemích tradici pravděpodobně od 12. století.

PEČENÍ CUKROVÍ NA VÁNOCE: Právě v této době pečeme vánoční cukroví. To je symbolem klidu domova, rodinného života, mnohdy se totiž na jeho pečení podílí všichni :o). Domovu dává svou vůní příjemnou atmosféru a voňavé koření v něm nám symbolizuje příchod vánoční doby. Cukroví má svůj původ v pohanské tradici v návaznosti na slunovrat, kdy se peklo jako cukroví obřadní a mělo ochrannou funkci.

JESLIČKY – BETLÉMY: Na samém sklonku adventu si lidé staví po vzoru sv.Františka z Assisi, který jako první jesličky postavil. Jesličky mají větší význam v některých evropských zemích, např. v Itálii, kde se nezdobí vánoční stromek a jesličky jsou tedy jediným symbolem vánoc. V Čechách se staví především v rodinách věřících, v upomínku významu a původu vánoc.

VÁNOČNÍ TRHY: Součástí vánočních trhů, které začínaly příchodem adventu, byly i trhy mikulášské. Vánoční trhy končily na Štědrý den. Na trzích byly k dostání různé cukrovinky, kandys- cukrkandl, pendrek – sladké dřevo, ovoce máčené v karamelu, marcipán, fondánové figurky. Dospělí si mohli dopřát vína, horké punče a kořaličky. S dostavbou železnice v druhé polovině devatenáctého století se k nám dostalo ovoce tropické limony- citrony, oranže – pomeranče, punská jablka- granátová, svatojánský chléb- plody ceratonie, ale i tzv. hikory vzácné pekanové ořechy.

MÍSA S OVOCEM: Mísa s ovocem je hlubokým symbolem, který je nevědomky dodržován dodnes. Má symbolizovat tichou modlitbu za dobrou úrodu a víru, že nadcházející rok přinese stejný blahobyt jako ten minulý. 

ROSTLINA VÁNOČNÍ HVĚZDA – POISETTIE.: V současné době je v Mexiku a Guatemale známá jako Noche Buena – Štědrý den. Kořeny tradice, dávat právě tuto rostlinu na stůl jsou v Mexiku. Pověst vypráví, že chudé děvče nemělo nic, co by položilo k nohám Ježíše při oslavách jeho narození. Anděl, který se zjevil jí poradil natrhat plevel kolem cesty. Z plevelu na oltáři vyrašily karmínové květy, právě takové jak je známe dnes.

Doba adventní nás dovede do období Vánoc. O nich si povíme příště. České Vánoce patří k nejkrásnějším svátkům u nás, ale i ve světě.Je to díky jejich atmosféře, zvykům a tradicím. Mají svou magickou moc, díky úkonům, které se tradovaly – lití olova, házení střevícem apod. Ač se mnohdy dnes mladá generace nad těmito zvyky usmívá,jsou to právě ona kouzla, která předvánoční a vánoční čas dělají tajemným, ba nebojím se říci, že pohádkovým. A ruku na srdce přátelé, pohádky přece k českým vánočním svátkům patří, bez nich by to totiž nebyly ty správné Vánoce.

Všem lidem dobré vůle a myšlení, přeji požehnaný krásný adventní čas.

   Hana Štollová