Kapela Amátovka hraje na Tachovsku už 40 krásných let, letos nakročila do jednačtyřicátého roku. Takové výročí si muzikanti vychutnali a k narozeninám si dokázali popřát jen to dobré.  Amátovka byla založena v roce 1975 při výrobě hudebních nástrojů Amati Stříbro tehdejším ředitelem podniku Františkem Bínou.  Časem převzal žezlo František Šiška a v roce 2002 se stal kapelníkem Josef Konstantinovič, který byl i u zrodu kapely . Ten letos oslaví 67. narozeniny, je vyučen soustružníkem pro Amati Kraslice a jeho největším koníčkem je samozřejmě hudba. A jak sám s oblibou říká, naše Čechy jsou ve světě známé hlavně pivem a také stále občas zavrhovaná a znovu objevovaná dechovka.

Když tak všeobecně sledujete život, tak zjistíte, že se všechno neustále mění a vyvíjí. A tak – jako se lidé potkávají a rozcházejí, tak je to podobně i v té muzikantské sféře. Někteří skončí ze zdravotních důvodů, jiní odejdou do muzikantského nebe, jak se říká. Pak přicházejí další noví členové kapely. Takže z původní sestavy patnácti členů už v kapele není nikdo. Nyní hrajeme ve dvanácti členné skupině, tedy deset muzikantů a pak zpěvačka Zlata Kráčmerová a zpěvák Pavel Anděl.

Museli jsme, samozřejmě, změnit skladbu nástrojů a muzikantů, abychom byli schopni hrát jak pro mladší, tak pro starší generaci. Takže to střídáme, někdy dechovku, evergreeny, šlágr.

Navštívili jsme s kapelou spoustu míst, všechny nelze vyjmenovat. Tak snad bych zmínil Berlín, Norimberk, Vídeň, pražský Senát, Festival dechovek Grafenwöhr – to bylo při výročí vojenského muzea a před námi zrovna hrála vojenská muzika americké armády. Byl to silný zážitek.

Zkoušíme dle časových možností všech. Častěji při přípravě nových věcí. Sehnat zkušebnu není v dnešní době jednoduché, tak bych rád poděkoval paní Jiřině Vladařové z Víchova, že můžeme zkoušet v jejich zázemí. Ono, dneska udržet dvanáctičlennou kapelu je spousta dřiny, padne na to hodně volného soukromého času.  Musíte se scházet, zkoušet, hrát na akcích, zajišťovat noty, aparaturu, to vše musí dělat opravdu jen člověk s velkou láskou k muzice. Naštěstí mám výbornou partu muzikantů, kteří mi s tím pomáhají. Bez nich bych to těžko sám zvládal. V kapele totiž musí vládnout souhra a pohoda.

Chodí za námi o přestávkách mezi hraním nebo na konci vystoupení. Často chválí a říkají, proč ještě nejsme na šlágru! Jenže víte, my ani o to zas tak nestojíme, máme plno práce a pro nás by to byla spousta času s natáčením. A v podstatě se ani nepotřebujeme takhle prezentovat, máme dost hraní.

Aby naše Amátovka stále dělala svými písničkami radost všem posluchačům, kteří za námi rádi i jezdí. Nejvíce nás vždycky potěší váš potlesk, ten nás pohladí na duši a povzbuzuje k další činnosti. A jakmile je plný sál, víme, že děláme spoustě lidí radost.

Aby se naše kapela dožila té padesátky a také se konečně našel nějaký můj nástupce, co by to po mě převzal. Ale on se k tomu zatím nikdo nehrne. Jinak všem přeji hodně zdraví, pohody a spokojenosti.