Jsou nemocní a musí se třikrát týdně plahočit k sanitce 100 metrů k silnici. Sanitka by prý před vchodem ničila trávník, soudí okolní sousedé z vedlejších vchodů. Nemají to jednoduché – manželé Jolana a Josef Becherovi ze Stříbra. Panu Becherovi je 73 let a se svou ženou žije už od roku 1974 ve stříbrské ulici Palackého. Svůj byt mají rádi, je plný jejich vzpomínek a i práce. Léta však utíkají a nemoci nechodí po horách. Pan Bechera vážně onemocněl a třikrát týdně pro něj musí jezdit sanita a vozit jej do Plzně na dialýzu. Aby to nebylo málo, musel také na operaci s očima a špatně vidí. A navíc, přestávají sloužit nohy. „Dříve jsem si došel k sanitce pěšky, teď mě manželka musí vozit. Sama má dvojitý baypas a já jí takhle přidělávám starosti. Ono to dříve šlo, sanitka nám jezdila až ke vchodu, a to já se dokázal pomalu přemístit. Jenže najednou si stěžovali lidé z okolních vchodů, že je tu rozježděný trávník a už sem prý sanita nesmí. Zadním vchodem jít nemohu, tam není výtah, musím předním. A tak mě musí manželka vozit na vozíku k silnici,“ je nešťastný pan Bechera.

A to je ten kámen úrazu, sanitka má totiž cca o půl metru širší rozpětí kol, než je daný chodník. Proto je na jedné straně chodníku trávník jednou rozbahněnou kolejí. Obyvatelům ze vchodu u Becherů to však nevadí, stěžují si jen lidé z okolí. „Nemůžeme to pochopit. Na druhé straně normálně auta běžně stojí částí v trávě, a to je v pořádku, i když posledních pár dní jsem už policie také chodí. Ale vidíme to i jinde ve městě. A tady, když starší lidé potřebují pomoci, tak sem ani sanitka nemůže. Proč? Paní je také nemocná a musí teď v jakémkoliv počasí běhat s vozíkem přes čtyři vchody dozadu. Při tom by stačilo, aby město vysypalo ten pruh vedle cesty třeba štěrkem, je to maličkost,“ zlobí se manželé Jaroslava a Pavel Hodkovi. „I ostatní někdy mohou potřebovat takovou pomoc, copak si to neuvědomují,“ dodali.

Stejný názor má i Milada Samcová. “ Pro trochu bahna tu dělají takové rozbroje. Nechápu to. Běžně vídám parkování na trávě, a to je v pořádku? Jde o princip, přece sanitka, která sem jen přijede a odjede,  to je něco jiného, než pravidelné parkování. Ono, až se to bude týkat těch, co si tu stěžují, tak to zase bude jinak,“ myslí si Samcová.

Manželé Becherovi jsou z toho smutní. „Nechceme tu mít zle, ale bydlíme tu tak dlouho, proč bychom se stěhovali, když se ještě můžeme obstarat, pouze máme problém s dovozem do plzeňské nemocnice. Mrzí nás ty anonymy, co míváme ve schránce, že si máme uklízet to bahno na chodníku. Byli jsme prosit na správě majetku, jestli by se nemohl ten kraj vysypat štěrkem, ale paní nám jen řekla, že to předá nadřízeným a od té doby se nikdo neozval. Nevíme, co dělat. Aspoň, že ti saniťáci jsou hodní a jdou nám vstříc na kus cesty,“ říká Becherová.

Okolí paneláku je sice docela udržované, ale možná by neškodilo opravit i daný chodník. „Vidíte, stejně je tady i dále sem tam nějaká dlaždice prasklá, nejsou tu ani nájezdy do dveří, a to se všude říká, jak se vše upravuje na bez bariéry,“ říkají smutně obyvatelé kolem.

Dnes dopoledne přišlo také vyjádření starosty Karla Lukeše: “