NEVZDÁVEJTE SE SNŮ, JSME TU JEN PŘECHODNĚ

Červenec 30, 2016

Chová koně. Pracuje s nimi  a miluje je. A nejenom je, ale i všechna další zvířata, doma jich má poměrně dost. K přírodě má lásku už od dětství, snad právě proto studovala na střední zemědělské škole. Řeč je o  jednačtyřicetileté Věře Knollové z Černošína, která pracuje jako  strojník vodohospodářského zařízení v Černošíně a ve svém volném čase dokáže s koňmi svážet dříví z lesního porostu ve špatně dostupném terénu.

Dá se říci, že jste tak trochu všeuměl, popište,co vše nyní děláte?  Díky životnímu přešlapu a situaci, ve které jsem se ocitla, jsem se naučila spoustě věcí, jelikož jsem člověk, který se nevzdává a někdy, jak se říká jde i proti zdi. .Jsem chovatelkou chladnokrevných koní a protože to není jen o těch koních,  ale  hlavně o té práci okolo, naučila  jsem se okrajově i zemědělské práce. Jsem vyučena s maturitou, mám zemědělku, ale praxe je praxe. Jelikož koně potřebují něco do žlabu, třeba seno, naučila jsem se jezdit traktorem,  to je můj další nepostradatelný pomocník. Ale protože ani ten traktor bez údržby nejezdí, za asistence šikovných chlapů jsem se postupně seznámila pomalu s každým šroubkem. A takto je to v podstatě se vším.

Koně jsou Vaší láskou, jak jste ji získala?  Koně mi učarovaly už za mých mladých let. Zatím co s mými vrstevníky cvičila puberta, já veškerý čas trávila u koní v nedaleké vesničce Třebel. Jezdila jsem tam denně na kole a i vesnička mi v podstatě učarovala. Jak čas běžel,  na chvíli jsem koně opustila kvůli škole. Ale pak jsem se ke koním jsem se vrátila a koupila si prvního vlastního „chlaďase“, a už v té době jsem věděla, že se chci věnovat přibližování dřeva s koněm. Koníka jsem koupila mladého, sotva něco uměl. To byla pro mně ta výzva, a tenkrát ještě s přítelem, jsme začali s výcvikem. V současné době mám tři koně, dva jsou plemene norik a třetí je Slezský norik kobylka, kterou jsme přivezli z Uherského Hradiště, kobylka je mladá v zácviku.

U ženy je neobvyklé, aby pracovala v lese, co Vás na tom láká?  Práce v lese mě opravdu naplňuje, je to adrenalin, a každý kopec je pro mně výzvou.  Práce pro koně zatím není na celý rok, a to je škoda, protože nárazová práce je pro koně vyčerpávající a ohrožuje jeho celý pohybový aparát. Koně v lese jsou a budou potřeba, ale vše záleží na managementu firem,  které v lese hospodaří.

Vím, že také umíte domácí kozí sýry, děláte je pravidelně?  Vyrábím sýry zatím jen pro známé a zájem je. Pár lidiček jsem dokonce přesvědčila, že i kozí sýr a mléko můžou být  velmi lahodné. Mým snem je malá farmička  se stádem koz, sýry a vše kolem toho mě prostě baví. Koza je velmi chytré a vnímavé zvíře, dokáže člověka pěkně potrápit, ať je tou sežranou zahrádkou a nebo převrženým kbelíkem s mlékem.

Do toho ještě máte domácnost a chodíte do hospůdky na akce. Jak to vše dokážete skloubit?  V domácnosti zastávám jen chlapské práce, jsme s mamkou samy. Úkoly máme rozdělené, mamka je šikovná v kuchyni a já kutím v dílně. Ale co bych to byla za ženskou, kdybych  neuměla také uvařit a zastat domácí práce .

Po náročném dni zajdu do nedaleké hospůdky – klubovny. Vlastně je to taková naše chovatelna, já jsem předsedou spolku chovatelů Černošín. U oroseného půllitru plánujeme různé akce, občas nám sem přijede zahrát nějaká kapela, pořádáme Halloween párty, slavíme narozeniny a soutěžíme o nejlepší bramborový salát a podobně. Naše akce jsou spontánní, a o to víc zajímavé, vřele přivítáme každého, byť přijde jen tak, ale s dobrou náladou.

Máte vůbec někdy volno? A když ano, jak ho trávíte nejraději?  Jak sama vidíte,  moc volného času nemám. Nejspokojenější jsem mezi zvířaty a v lese, který mi dobíjí baterky. Nejlépe by mi bylo někde na samotě u lesa. Ale na druhou stranu si říkám, že jsem ráda za to, co mám a hlavně zdraví. Někdy čtu, nejraději historické romány.

A co nějaká sběratelská vášeň?  Také mám, sbírám staré knihy o zemědělské technice. Nejstarší mám z roku 1903.

Co byste vzkázala čtenářům?  Nikdy se nevzdávejte svých snů, jsme na tomto světě jen jednou a jen na návštěvě. Osudy jsou různé, dnes jste se seznámili s tím mým světem, který je spíše těžkou realitou, než romantika. Bez maminky a přátel bych to nezvládla, patří jim můj nejupřímnější dík.

Děkuji za rozhovor.

MarS

Nezapomeňte si poslechnout životní příběh naší Věrky Knollové, která bude hovořit na ČR- Plzeň premiérově dne 29. srpna od 14.45 v cyklu Náš příběh. Reprízu pak můžete slyšet 1.9. od 11 hodin a 4.9. od 14.45 hodin. Záznam vám pak připravím i na stránky černošínského muzea.

a1 a2 a3 a4 a5 a6 IMG_4436 IMG_4437 IMG_4444 IMG_4447 IMG_4449 IMG_4509