V občanském průkazu má krásné datum narození Miloslav Kačer ze Stříbra, a to 29.7.1926. Čiperný pán, který se s láskou věnuje své zahrádce, tak oslavil skvělých 90 let a je ve výborné kondici.  Původem je z Hornosína z okresu Blatná, ale s rodiči pak žil v Hutích u Závišína. „Byla to taková malá osada u Hutenského rybníka. Do školy jsem chodil do Bělčič, tam jsem jezdil na kole, nebo šel pěšky. Za války jsem pak chodil na učňovskou školu v Blatné, kde jsem se u stavitele Jeníčka učil na zedníka,“ vzpomíná s úsměvem oslavenec, který měl také dva sourozence, sestru i bratra, ale ti už nežijí. „V roce 1945 v listopadu jsem se  přestěhoval s rodiči a prarodiči do pohraničí. Ve Stříbře po odsunu Němců

koupil můj otec zemědělskou usedlost, zde jsem žil se svojí  rodinou. Oženil jsem se v roce 1949 s Marií Kamínkovou a o rok později se nám narodil syn Miroslav. Do roku 1951 jsem pomáhal rodičům v zemědělství, poté jsem začal  pracovat ve stavebním podniku ve Stříbře, který se od roku 1962 jmenoval  OSP Tachov. A tady jsem vydržel pracovat až do odchodu do důchodu v roce  1986.  Byl jsem vedoucím zedníků, pod mým dohledem se vyučilo  několik opravdu dobrých zedníků, kteří se řemeslu věnují doteď,“ říká Kačer a dodává, že důchod pro něj nebyl ještě správným odpočinkem. “ Po odchodu do důchodu jsem stále ještě pracoval a pomáhal při opravách památek našeho  města, oprava kašny, radnice, městského úřadu, budov na náměstí, dělali jsme i opravy ozdob na  dnešní bance ČSOB. Také i v okolí bylo kdeco potřeba, například na klášteře v Kladrubech a jiná místa.  Takto jsem vlastně pracoval ještě do svých 72 let aktivně. Pak jsem již pomáhal jen s drobnými opravami svým dětem. Prostě, to stavebnictví byl můj celoživotní koníček – jak v práci tak i doma,“ vypráví čiperný děda, který v manželství s Maruškou z Volyňska byl celých 66 let a vychovali dceru Annu a syna Miroslava. Dnes má pan Kačer čtyři vnoučata a ještě tři pravnoučátka.

„Žiji v domečku ve Stříbře, který jsem si sám postavil a dokončil ho po letech v roce 1960.. V podstatě to byl první dům postavený po válce ve Stříbře a úplně celý jsem jej dělal já. Nechybí zahrádka, to je můj dnešní koníček, sám si roubuji stromky, pěstuji zeleninu, mák, mám tu i několik bylinek. Pořád se snažím hned od rána pracovat, buď na zahrádce, nebo i v dílně, kde si opravím, co je potřeba, či vyrábím topůrka k sekyrám, jsem pořád na nohou. Ale největšího koníčka mám černobílou fotografii. Fotil jsem a i si sám fotky vyvolával,“ popisuje všechny své činnosti čiperný důchodce a dodává, že také rád čte, luští křížovky, trénuje prý tak paměť a hodně jej baví číst kromě novin i knihy s přírodní a cestovatelskou tématikou. „Když mi umřela před rokem manželka Marie, se kterou  jsem byl 66 let,  dolehla na mě samota a život bez ní je těžký. Pořád  se o mě  krásně starala a vařila mi. Nyní se o mě stará syn a pomáhá, obědy mi vozí  sociální služba nebo napeče a navaří snacha, dcera nebo vnučky. Už jsem tu ve Stříbře plných 70 let. K snídani mám nejradši bílou kávu z melty, mléko, buchty, koláče nebo  chleba se sýrem a bylinkami, které si pěstuji. Myslím si, že vysokého  věku jsem se dožil díky tomu, že jsem nikdy nekouřil.  Alkoholu jsem také moc nedal, pil jsem ho jen málo.  Spíše mám rád čaje z bylinek, co nepěstuji, to nasbírám v přírodě. Některé nakládám do lihu a dělám si bylinné tinktury, to je další z mých velkých koníčků bylinky. Snad i díky nim jsem se dožil tohoto věku a díky každodenní práci na zahrádce a čerstvém

vzduchu,“ ukazuje oslavenec pyšně svou zahrádku.

A jak se tak slaví takové kulatiny? “ No, ráno jsem vstal a začal slavit celodenní prací na zahrádce. Pak k večeru s
celou svou velkou rodinou i trochu šampaňského jen na dno jsem ochutnal, chlebíčky a  buchty. Popřálo mi hodně lidí, po několika dnech mi přišli popřát také z města Stříbra,“ informoval Miloslav Kačer, na snímku s vnučkou Evou.

MarS