HORNÍCI OPĚT CESTOVALI, TENTOKRÁTE DO POHOŘÍ HARZ

27 září, 2017|Posted in: Obecné

1 671x přečteno

Členové hornických spolků ze Stříbra, Plané, Chodova a ze slovenské Banské Štiavnice navštívili minulý týden na pozvání hornických kolegů z pohoří Harz hornická muzea štoly v tomto pohoří. První den jsme navštívili již po cestě tam, ve Wettelrode u Sangerhausenu důl Röhrigschacht. Zde se v minulosti těžilo stříbro, olovo a hlavně měďi v hloubce cca 300 m v břidlicích. Sloje byli uloženy vodorovně, proto zde pracovali děti již od 12 let. Těžní věž byla před pěti léty plně rekonstruována, bylo vybudováno zázemí pro pracovníky muzea včetně expozic minerálů a shopu. Odtud jsme se přesunuli jenom o pár kilometrů do vlastního města, kde se nachází největší sbírka růží na světě (Europa – Rosárium). Návštěvníci zde mohou spatřit více než 8 500 druhů růží. Krásný a neopakovatelný zážitek hlavně pro zahradníky a zahrádkáře. V odpoledních hodinách jsme se přesunuli do hornického městečka Wildemann, kde jsme po celou dobu měli základnu. Večer jsme se seznámili s naším průvodcem Ing. Manfrédem Stainbornem (báňským inženýrem, který skoro celý život strávil na zahraničních hornických základnách v Africe, Norsku, USA. Ke konci aktivního života začal vyučovat na Bergakademii v Clausthal-Zellerfeldu.

V pátek ráno nás již očekával při první návštěvě v obchodě u pana Hölla, který prodává do celé Evropy hornické artefakty (sošky, kahany, talíře, opasky, odznaky, švancary – prostě všechno na co si pomyslíte). Poté nás kolega zavedl do hornického muzea přímo v centru města Clausthal-Zellerfeld, (Oberharzer Bergwerkmuseum). U této stavby je velká zvláštnost. V 19. století na náměstí byla zdemolována budov radnice a na jejím místě postaveno muzeum (šachta cca 7 km od města byla kompletně rozebrána a následně postavena na místě bývalé radnice). Jedná se vlastně o kompletní přenesení celé šachty z jednoho místa na jiné místo včetně pferdergöpplu, mihadel a dalších zajímavostí. Dalším bodem programu byla návštěva muzea Kaiser-Wilhem schacht, ale na doporučení našeho průvodce jsme změnili plán a odjeli do nedalekého hornického města St. Andreasbergu na šachtu Grube Samson. Musím konstatovat, že jsme vůbec nelitovali. Zde většina z nás poprvé v životě viděla funkční stoupací stroj, velké vodotěžní kolo pro pohon stoupacího stroje a druhé pro čerpání důlních vod. Součástí prohlídky byla i expozice místních minerálů. Šachta fungovala ještě v 80 létech 20. století. Hloubka jámy dosahovala 800 m. V současnosti jsou v hloubce 190 m dvě vodní elektrárny. Kontrola se i v současnosti provádí právě tímto stoupacím strojem. V okolí jsme následně shlédli několik rybníků (přehrad, nádrží nebo tajchů) pro místní doly. V roce 2010 byl tento vodohospodářský systém v Horním Harzu vyhlášen kulturním dědictvím UNESCO. Celkem je zde 65 těchto nádrží a více než 70 km vodních příkopů. Vedou zde turistické trasy jedinečnou krajinou s poznáním velmi těžké práce našich hornických předků. Tvoří kompletní součást zásobování celého regionu pitnou vodou. V podvečer jsme byli pozvání do místní restaurace, která v minulosti složila jako hornický dům při kontrole vodních příkopů. K večeru jsme se vraceli na základnu.

Sobotní ráno jsme navštívili hornické muzeum v Bad Lauterbergu, které jsme si prohlédli doposud stojící budovy pomocných provozů, vláčkem jsme zajeli do štoly, těžila se zde měď, olovo a stříbro. Dochované fotografie ukazují, že místní doly byl docela velký hornický komplex opět s důmyslně promyšleným vodním systémem pohonu vodotěžních kol. Následoval přesun do centra Horního Harzu a to do krásného starobylého města Goslaru. Místní náměstí je vyhlášenou památkovou zónou, v jedné částí se také nachází muzeum zinkových figur. Zastavení na obnovení ztracených sil v místních občerstveních a následovala prohlídka místní šachty Rammelsbergu. Její poslední ohromný rozmach byl v období 40. let 20. století. V současnosti celý areál dolu vypadá, jako by včera horních všechno vypadlo z rukou a dnes nešli do práce. V muzeu je několik možných okruhů prohlídek. Asi

nejzajímavější je okruh, kde se nachází tři vodotěžní kola o průměru 10 m po 20 m pod sebou. Poté opět přesun do Clausthalu, kde se konala mineralogická burza, zde se plně uspokojil kamarád Ríša Kaňa a vlastně i já. Vřele jsme se rozloučili s naším průvodcem Manfrédem, který s českými horníky nikdy do styku nepřišel. Jeho vyprávění ze své praxe i k našemu programu bylo plně vyčerpávající a velmi zajímavé. V současné době se chystá podívat do dolů v Indii. V nedělním ránu se kamarádi ze Slovenska vydali na dalekou cestu domů a my jsme ještě absolvovali návštěvu štoly v hornickém městě Lautenthalu. Zde se těžila měď a od 20. století živec. Hloubka místních dolů dosahovala 600 m. Opět jsme mohli spatřit stoupací stroj a vodotěžní kolo včetně vodní štoly. Provázel nás místní horník (štajgr), který pamatuje nedávno ukončenou těžbu rud v roce 2007. Muzeum je ve správě lázní, které jsou jen přes řeku na druhé straně. Město je v současnosti lázeňským městem. Pak již následovala dlouhá cesta domů. Po celou dobu nám přálo krásné počasí. Takže můžeme konstatovat, že zájezd se zdařil, že splnil očekávání odborníků a montanistů. Takže příště na shledanou. Mnohým z Vás určitě návštěvu tohoto regionu doporučujeme, stojí za to.

Zdař Bůh

K.Neuberger