DNES SLAVÍ DIAMANTOVOU SVATBU!

Prosinec 28, 2017|Posted in: PRO ŽENY

 Manželé Jana a Bedřich Duškovi ze Stříbra jdou společně svým životem už šedesát let. Datum jejich svatby bylo 28.12 1957.  Nikdy se nehádají a jsou tak vzorným příkladem pro své tři děti a sedm vnoučat.

Původem je každý odjinud. Paní Jana žila v Praze a Bedřich v Německu. Jejich cesty se střetly ve Stříbře díky mnoha faktorům, Janiny rodiče se přestěhovali na Stříbrsko, když jí bylo 15 let, Bedřich přišel z Německa díku programu osidlování hranic. Zamilovali se do sebe v roce 1957 na plese JZD, který se konal v sále stříbrské Besedy.  K tanci jim hrála vojenská hudba. Už tehdy si mladá dělnice a traktorista slíbili věčnou lásku a tu také o tři měsíce později stvrdili sňatkem. Pak žili dlouhá léta ve Kšicích u Stříbra. Postupně vychovali dvě dcery Martu a Janu a syna Bohumila, přestavěli dům a vyhnali jej o patro výše. Když pak děti odešly, bylo jim ve velké domě ve Kšicích smutno. Tehdy se jim do cesty připletla nabídka na starý dům, téměř ke zbourání, ve Stříbře. A jim se ta výzva zalíbila! Postupně si začali dům opravovat, až byl celý nový a oni se nastěhovali. Dnes tak žijí přímo vedle svého syna Bohumila a stále, jak říkají, se mají všichni rádi. „My si nikdy neřekli špatného slova a máme pořád stejné názory, samozřejmě, někdy je to spíše i o kompromisu. Dokážeme se rychle dohodnout, co se uvaří k jídlu, kam se pojede na společnou dovolenou. Snad i díky tomu jsme tehdy hodně procestovali několik zemí, Slovensko, Polsko, Německo, Chorvatsko, prostě tam, kam jsme mohli. Nejraději ale máme hory,“ shodli se manželé, při čemž Bedřich dodal, že manželka je vynikající kuchařka.

Dnes se chlubí třemi vnoučaty , čtyřmi vnučkami a krásnou zahrádkou. „Ti tři kluci malí se nám narodili všichni v jeden rok, to bylo radosti,“ smáli se oba.
Dnes stále opečovávají domeček a starají se nejen o vnoučátka, ale také o kočičku. „Jednoho dne jsme jí dali najíst a už tu s námi zůstala. Nejraději spinká v košíku na lednici, to je její místečko. No, jinak oba hodně čteme, máme velikou knihovnu. Já mám nejraději Francise, to je moje potěšení,“ říká oslavenkyně Jana. Bedřich. má zase prý raději válečné romány. Co oba také spojuje, je zahrádka. „Máme tu i skleník a kromě kytiček pěstujeme hodně zeleniny, takže jsme zásobeni okurkami, rajčátky, máme jahody a další zeleninu. Máme se tu v domečku vedle dětí dobře,“ říkají.
A jaký je recept na tak dlouhé poklidné soužití? „Když už máme podobné zájmy, je z půli vyhráno. K tomu pak ještě musí být tolerance, kompromisy a všechno pak jde,“ říkají, držíc se za ruce.
A jak trávili Vánoce? „Klasicky, byl kuřecí řízek a bramborový salát, nechybělo víno. pravé svíčky na stromečku, my nedáváme elektrické, vždy zapalujeme obyčejné malé svíčky. A pak chodíme vedle k synovi,“ dodali závěrem dva šťastní a usměvaví oslavenci.
MarS
malé1 malé2 malé3