V MUZEU BYLA UŽOVKA

26 března, 2018|Posted in: Obecné

1 657x přečteno

Když před rokem přijel pan Jan Dohnal, herpetolog plzeňské ZOO, do kladrubského muzea poprvé povyprávět o své celoživotní lásce – hadech, bylo jeho povídání moc zajímavé a všichni jsme tehdy doufali, že není poslední a že se v Kladrubech ještě ukáže. Naše přání se splnilo a v pátek 23.března 2018 dorazil opět. Zatímco minule byl sál muzea téměř plný, tentokrát již praskal ve švech. Stejně jako minule bylo totiž už dopředu inzerováno, že spolu s ním dorazí opět i nějaký plaz či had.

Tentokráte vyprávěl o své výpravě za hadem zvaným křovinář. Jednalo se o expedici do  Střední a Jižní Ameriky, kde samozřejmě potkal i spoustu dalších plazů, mloků či pavouků. Křovinářů je cca 30 druhů a jsou velmi jedovatí. Pan Dohnal nemluvil jen o hadech, ale nastínil celkově životní podmínky v místech, která během své expedice navštívil. Povyprávěl např. i o Kostarice a Quatemale.  O neuvěřitelném vlhku v pralese, o deštích tam, o způsobu života domorodců. A protože má neuvěřitelný dar v podobě umění krásně a zajímavě vyprávět, lidově, jednoduše a přesto poučně, dospěláci dychtivě hltali každé slovo po celou dobu přednášky. Nicméně malí návštěvníci už se nemohli dočkat, až se otevře obrovská polystyrénová krabice a oni budou moci vidět a pohladit si užovku tenkoocasou.  Ta se nejprve chvíli rozkoukávala, ale nakonec se ukázala v plné své kráse a nechala se laskat každým, kdo se nebál. Velikou radost z ní měl i Toníček Stehlík, který dorazil se svými rodiči ze Stříbra. Ten nakonec odjížděl domů s pláčem, neb maminka ho rovnou upozornila, že nic takového si domů pořizovat opravdu nebudou. A zatímco paní Jájinka Kožnarová svoji odvahu prokázala už vloni, letos překvapila svým nadšením z možnosti si hada pochovat a polaskat paní Pavla Kovaříková. A protože geny se nezapřou, i její syn Šimon byl moc rád, že měl poprvé v životě možnost  dát si užovku kolem krku. Pak byli méně odvážní jedinci, jako např. já, kteří našli odvahu si hada pohladit jen na špičce ocasu a to ještě ve chvíli, kdy se užovka koukala na druhou stranu. Nicméně i tak musím říct, že mne překvapila jeho hebkost, hřejivost a jemnost.

A tak stejně jako vloni lze páteční akci shrnout v jediné:  Z muzea všichni odcházeli s tím, že doufají, že setkání s panem Dohnalem nebylo poslední a že až se vrátí z letošní expedice, přijede nám o tom zase povyprávět.

Monika Šavlová