VYPRÁVĚLA O STRAŠIDLECH I PRÁCI NA KRONICE

Říjen 27, 2018|Posted in: Obecné, PRO ŽENY

Paní Blanka Krýslová patří dozajista mezi významné osobnosti města Kladruby. Krom toho, že píše básničky do zdejšího zpravodaje už opravdu dlouhou řádku let a roky vede zdejší kroniku, vydala v nedávné době knížku Kladrubská strašidla a jiné povídky. Křtila ji v září na Slavnostech vína a v pátek 26. října ji pozvalo zdejší muzeum na tzv. klubový večer, kde o knize, ale nejen o ní,  vyprávěla.

Paní Blanka žije v Kladrubech od svých 5 let, tj. od r. 1945. Jako šestileté jí zemřela maminka. Tatínek býval pekařem, ale později, po uzavření pekařství, začal docházet pracovat na zdejší klášter. Tam za ním malá Blanička často utíkala, neb jí bylo smutno. Doma s macechou, kterou otec brzo po smrti matky dovedl,  si příliš nerozuměla.  A právě jak často chodívala na klášter a přicházela do styku se spoustou dalších  lidí, slyšela vyprávět spoustu zajímavých historek o neobvyklých událostech, které se zde a v okolí různě stávaly. Také její teta Semorádová jí leccos vyprávěla.
Vyprávění o knize prokládala během večera paní Krýslová čtením ze své knihy. Když četla povídku NEHODA, kterou jí vyprávěl pro změnu její strýc, a která se prý opravdu stala, vzpomněli si na manžele Kotoučkovi, o nichž se zde píše, i další návštěvníci. Díky panu Čechurovi a panu Francovi se rozvinula příjemná debata a vzpomínání.
A protože posluchači byli zvědavi nejen na knihu, ale i na chod kroniky, došlo i  dotazy z této oblasti. Paní Krýslová vysvětlila, že kronika se píše vždy rok pozadu. Neb na konci roku dojde na zdejší úřad, kde dostane soupis akcí pořádaných v daném roce  a ty pak přesně do kroniky zanese. Vedení kroniky má svůj řád. Málokdo tušil, že se do ní píše zásadně dokumentárním inkoustem. A nesmí se do ní vůbec malovat.
Další z dotazů se vztahoval na psaní básniček. Paní Blanka díky neutěšené situaci doma odešla hned po základní škole na internát, kde se učila na tkadlenu. A své pocity, smutek, nálady začala vyjadřovat do básniček. Toho si všiml i ředitel tamního internátu a snažil se Blanku přesvědčit, že s jejím talentem by měla jít studovat JAMU do Brna. To však vzhledem k finanční situaci rodiny odmítla, věděla, že si to nemohou dovolit. Nicméně básničky si schovávala tzv. do šuplíku, prostě sobě pro radost. V současné době jimi těší čtenáře kladrubského zpravodaje, neboť ani v jediném vydání její báseň nechybí.
Jinak vyprávěla též o svém vlastním zážitku se strašidly u ní v domě. Někdo tomu uvěří, někdo ne, ale paní Blanka ví své. V jejím domě v garáži totiž našla staré střepy uren ze 13. století. Sestra k ní tehdy dovedla kartářku, která odhadla, že má doma duchy. Až s kartářčinou pomocí se jí podařilo duchy vymítit a od té doby se jí doma přestaly stávat neobvyklé věci a zvuky.
Na závěr večera proběhla krátká autogramiáda a posluchači odměnili paní Krýslovou  opravdu velkým potleskem.
Monika Šavlová
.