NOC KOSTELŮ V LESTKOVĚ

Květen 26, 2019|Posted in: Obecné

Letošní Noc kostelů proběhla pod vedením místních evangelíků a ve spolupráci s Obcí Lestkov poprvé. Na akci delší dobu lákal banner na kostele, plakáty po vsi, program na webu Farního sboru ČCE v Černošíně i oficiálního webu Noci kostelů. Snaha se vyplatila, protože kostel se od začátku plnil lidmi. Celkový odhad návštěvníků byl přes 50 lidí.

Na věž, z níž jsme se rozhlíželi po okolí, se zájemci ani nevešli. Dole se mezitím zvučilo na koncert a začala také výtvarná díla pro děti. Jejich úkolem bylo vymyslet kostelu sv. Prokopa novou fasádu a nakreslit ji. Vznikla také návštěvní kniha v podobě velkého plakátu kostela, do něhož si návštěvníci obkreslili dlaň a vepsali své jméno a vzkazy. Všechna výtvarná dílna budou hrdě zdobit prostory Obecního úřadu.

Po kostele byly instalované fotky zapůjčené sdružením Pomozme si sami, zs., na kterých je vidět stav i opravy různých církevních památek po kraji.

V 19.30 začal hlavní program Noci, koncert vokálního souboru šesti dívek pod vedením pana učitele Míry Landsmana. Děvčata společně zpívají již od šesti let, kdy soubor pojmenovaly „Lentilky“. Dnes jsou z nich krásné slečny, ale název si nechaly a sluší jim. Mimo mezinárodních písní jako „Bless the Lord“ zazpívaly skladby z různých koutů světa a my jsme s nimi putovali na jih i na sever a nechali se unášet rádi. Jedním z nejsilnějších momentů byla skladba česká, a to Mlýny Spirituál kvintetu, které roztančily obecenstvo a velmi dobře navázaly na slovo paní farářky na závěr, jehož znění najdete níže.

Noc kostelů stejně jako mnohé další akce ve prospěch kostela svatého Prokopa měla neopakovatelnou atmosféru sdílení se a společenství lidí z kraje. Setkání s přáteli bylo nedílnou součástí večera. Příště se Prokop otevře 6. července při pouťové ekumenické bohoslužbě a následném koncertu vážné hudby.

Slovo paní farářky Juliany Hamariové:

Dáte se do zpěvu jako v noci, kdy se zasvěcuje svátek. Iz 30,29

Letošní Noc má své motto z knihy téměř 3000 let staré, z knihy Izajáš. Biblické příběhy popisují něco starého, dávného a zároveň jsou nadčasové, vypovídají různě o každé době, i o té naší. Říkají, že vzorce se opakují. Židovská kultura v prožívala hlubokou krizi. Část národa byla ve vyhnanství. Ti, kteří zůstali doma, ztratili kořeny i směr. Nebylo, kdo by vykonával náboženské obřady a nebylo, kdo by vzpomínal na Boha otců, kteří už nežili. Kultura byla převálcovaná jinou, silnější, která své bohy znala a věřila jim.

Izajáš se jako správný prorok celou první půlku své knihy hodně vzteká. Nadává svým židům, že to nechali zajít tak daleko. Opravdu je potřeba, aby nás smetl příval světových událostí, abyste pochopili, že nestojíte pevně? Na bůžcích a bozích, kteří se tváří, že vám pomohou, nic pevného nepostavíte. Přijde jedna hospodářská krize, jedna vlna politické nestability, pár let sucha a všechno padá jako domeček z karet. Kde jsou potom ty jistoty a záruky, které nám slibovali?

Když se ztratíme v problému nebo na cestě, je dobré si zkusit vzpomenout, co bylo na začátku. Co byly ty základní hodnoty, na které jsme se spoléhali dětsky jasnýma očima. Ve druhé polovině knihy taky Izajáš připomíná, co stálo na začátku existence židovského národa jako pevný hrad. Co byla ta skála, se kterou ani bouře nehne, na kterou se dalo vždycky obrátit. Neochvějná jistota Boží přítomnosti, pravda o tom, že Hospodin člověka neopouští ani v nejhorším. Prorockým textům vlastně nejde o nic jiného, než aby povzbudily své čtenáře a posluchače k doufání v Hospodina, navzdory všemu. K doufání ve vítězství spravedlnosti, lásky, pravdy, navzdory tomu, že se z nich stávají vysmívané urážky. Máme se dívat na svět taky Božíma očima. Vidět souvislosti věcí v širším obraze. To, že se něco děje, není samo od sebe, nemůže za to někdo někde. Nějak to souvisí s tím, jak žiji já, co dělám, čemu dávám přednost, čemu věnuji svůj čas nebo svůj hlas.

Rozmotat to klubko svého života, najít ten pomyslný začátek, rozsvítí tmu, noc, ukáže cestu. Najednou se člověku rozsvítí. Pochopíme, kde to drhne a proč, kde jsme tomu sami kladli odpor, překážky. Věřím, že k něčemu takovému se dobereme i jako společnost. Ne ke konzervaci nebo staromilskému vzpomínání, jak „bejvávalo dobře“, ale naopak k identifikaci, kde se to nepovedlo, kudy jsme se vydávat neměli. Od beznaděje a negace ať nás chrání nehynoucí naděje a Boží zaslíbení, že má pro nás připravené dobré dny, že nás čeká Noc, kdy se dáme do zpěvu jako před svátkem. Hezkou Noc Vám všem!

Foto: archiv J. Hamariová

.