Z HISTORIE STŘÍBRSKÉHO DŮLNÍHO REVÍRU staré fotky!
26 května, 2015|Posted in: Města, Obecné, Ostatní
4 600x přečteno
Vážení čtenáři, rodáci a občané královského horního města Stříbra,
dovoluji si Vám nabídnout pohled do naší nedávné a slavné minulosti. Stříbrský revír vznikl v polovině 12. století nálezem stříbrných a posléze olověných rudních žil. S různě dlouhými přestávkami, většinou spojených s větším či menším válečným konfliktem, se zde dobývalo 800 let, až do roku 1975. Myslím si, že i místní rodáci ve většině případů nejsou schopni určit bývalá místa hald a dolů. Po hornických objektech se slehla zem a velké odvaly kolem města zmizely. Těch pozůstatků je opravdu málo. Při procházce kolem řeky Mže narazíte na ústí štol a ruiny bývalých (mlýnů, posléze hamrů, poté úpraven rud a ve 20. století malých vodních elektráren). Hmatatelně se můžeme dotknout rodinné vily u Červené lávky (vila bývalého majitele fabriky Brokárna), některých dnes po většinu opravených domků v ulici Na Příkopech a u Červené lávky (bývalá hornická kolonie). Bývalý areál jámy č. I nebo-li Langenzug je dnes změněn k nepoznání, zůstalo akorát trafo u jámy. Na kopci Ronšperku je z bývalé trafostanice rekreační chata a objekt kolem jámy č. III nebo-li LEO zůstala strojovna. Zbylé odvaly pokryla příroda během posledních čtyřiceti let k nepoznání. Vždyť ani pamětníci si nepamatují, že před více než sto léty kolem Stříbra do vzdálenosti 5 km nebyly žádné stromy. Kopce Ronšperk, Jirná a Šibeničák byly holé. Přiložené fotografie od přelomu 19. a 20. století až po dnes ukazují postupné změny v hornických areálech. S nastupující modernizací výroby a novými technologiemi dobývání se modernizovaly hlavně pro oko laika na první pohled těžní věže. V polovině 19. století bylo těchto těžních věží kolem města dvacet. Bohužel naši předci pro naši budoucnost zachytili na svých objektivech či obrazech jenom malé torzo těchto objektů.
Přesto doufám, že si rádi prohlídnete alespoň to, co se dochovalo. Pro ilustraci jsem využil i několika fotografií od Dr. Jandy, Městského muzea ve Stříbře, Okresního oblastního archívu v Tachově, Národního archívu v Praze, z archívu DIAMO a archívu města Dinkelsbühlu.
Karel Neuberger
Díky za zajímavý a nevšední příspěvek! 🙂 Musím se přiznat, že mě sesbírané snímky potěšily a když jsem viděla vstupní bránu k ředitelství, tak jsem měla co dělat, abych udržela slzičku, protože tak si ji pamatuji i za Škodovky v osmdesátých letech, kdy jsem tam nastoupila do svého prvního zaměstnání. Děkuji všem, kdo takové fotky střádáte, sbíráte i půjčíte ke zveřejnění. 🙂

snímku se dostalo popisu: „Důl Frischglück, založený r 1781, byl spolu s dolem Dlouhá Žíla poslední provozovanou šachtou před ukončením těžby v r.1909“. Frischglück (překládáno jako „Svěží štěstí“,někdy též „Nové štěstí“) byl další významnou šachtou, jejímž prostřednictvím byla těžena „Dlouhá žíla“. Řečenému dolu přidělila poválečná těžba evidenční nálepku „Jáma.II“. Situován byl v poli směrem jižním, na dohled od Jámy I.

Tato série čtyř fotografií byla pravděpodobně pořízena v jeden den blíže nezjištěného roku – přibližně v polovině devadesátých let 19. století. Pokud je tento předpolkad správný, pak můžeme v dataci vycházet z následujících markant: Zřetelná je střecha obecné školy – 1872, chybí Chebská brána – zboř.1877, chybí vzrostlý smrk o Harlassova mlýna – tj. po r.1893, neexistuje ale čp 193 – výstvba v posledních 2 – 3 létech 19.stol.
Výřez ze snímku.