Ve čtvrtek 20. dubna se sál kladrubského muzea naplnil především fotografy a fotografkami ze Stříbra a Kladrub, ale ani další obyvatelé si nenechali ujít návštěvu světoznámého reportážního fotografa Jana Šibíka. Pan Šibík je držitelem mnoha prestižních ocenění, a dle toho, co bylo možno při jeho přednášce shlédnout, jsou opravdu oprávněná.
Fotí již více jak 30 let a zaobírá se tématikou nepříliš populární jako jsou např. války, revoluce, zemětřesení či jiné přírodní katastrofy. Poslední cca rok a půl se věnuje především uprchlické krizi.
Dříve pracoval pro časopis Reflex, ale s rozšířením internetu přestal být o tištěné časopisy zájem, a redakce musela postupně snižovat stavy až došlo i na jeho propuštění. Krom svých cest za focením se živí v současné době i workshopem, kde se zaměřuje na focení lidí – jak sám řekl, učí fotit lidi zblízka.
S úsměvem vzpomněl na své fotografické začátky. Tehdy donesl známému profesorovi Šmokovi své snímky a domníval se, že je vychválí a bude z nich nadšen. Pan profesor ho ale odkázal do vedlejší místnosti LŠU, kde se učil zpěv, tam se prý možná uchytí. Nicméně pan Šibík se naštěstí pro nás všechny nevzdal, a tak i díky první obří kritice pana Šmoka má veřejnost nyní možnost vidět věci, které si leckdy neumí představit ani v nejčernějších myšlenkách. Už bez úsměvu pak právě na tohle téma povyprávěl o zážitcích ze zemětřesení na Haiti, kdy dle svých slov nikdy nezažil větší neúctu k mrtvému tělu. Bagry tehdy hrnuly mrtvá těla na hromady. Z tohoto zážitku má i fotografie, které se nakonec ale rozhodl příliš nezveřejňovat.
V Kladrubech zároveň představil krásnou videoprojekcí svoji knihu s názvem Deset let. Na videu bylo možno shlédnout fotografie, které v knize jsou. A i přes všechnu hrůzu, která jsou zde vyfocena, je to prostě nádherné dílo. Tuto knihu je možno objednat na www.sibik.cz.
Celá přednáška vedla přítomné k jedinečnému závěru a sice, že tady u nás v naší zemi se tak špatně ještě nemáme a měli bychom být rádi, i přes všechny nedostatky, že žijeme zde.
Monika Šavlová