dovolte mi dnes psaní jiné, než-li reportážní.

I když..

Andělé si k sobě zavolali v poslední době mnoho mých přátel z okolí. Včera také odešla jedna z mých nejmilejších přítelkyň.

Vy víte, že občas psala ke mně na stránky, což mělo být i teď na velikonoční svátky. Zlá nemoc to Haničce znemožnila, ale já pořád věřila, že vše bude dobré.

Hančino velké srdce si dobylo svět, ať už u nás ve Stříbře nebo v řadě dalších krajů, dokonce i zemí. Přátel měla spoustu, dělila se s nimi o radosti i starosti a zejména pak o své velké koníčky. Sbírala historické parfémové sklo, vyráběla krásné šperky, z korálků, drátků, skla. Vystavovala v mnoha městech. Žila bohatým kulturním životem. Dokázala vázat nádherné dekorace. Dokázala spoustu věcí, ale hlavně všem věnovala svůj krásný široký úsměv.

Zachránila spoustu zvířátek, hlavně kočiček, láskou podělila i koníka Leonka.

Byla jedinečnou kamarádkou, které jste se mohla svěřit a zůstalo to u ní. (děkuji Ti, Hanko).

Byla bezvadnou mámou…

Tajila svou nemoc před okolím a i ji trochu zlehčovala.

Věřila jsem její síle… ale netušila jsem, že už těch sil je tak málo zdolat takovou nálož!  Tolik síly rozdala druhým, až už sama nemohla bojovat.

Zůstaneš u mě pořád v srdíčku.

Haničko, ať Tě andělé opatrují, jsi mezi svými…

Ještě se potkáme.

Marťa..

Zároveň přidávám i vzpomínku na všechny další zemřelé, kteří nás v poslední době opustili, přátelé, sousedé..

Lidé. Mějte se rádi a chovejte se k sobě hezky.

.

.