V galerii městského muzea ve Stříbře byla ve středu večer zahájena výstava „Pořád se něco děje aneb momentky ze života stříbrské společnosti. Tu několik měsíců připravovali tvůrci stránek starestribro.cz František Samec a Karel Janda. Pan Janda se však zahájení nedočkal, zesnul náhle před několika týdny a tato výstava byla zahájena vzpomínáním na něj a jeho přínosnou práci pro všechny Stříbrské. Toho se ujali jeho přátelé, manželka Ludmila a dcera Kristina.  „Tatínek tyto dokumenty pečlivě dohledával a schraňoval po dlouhé měsíce. Zajišťoval překlady, spolu s panem Samcem dávali dohromady systém výstavy, aby tvořila smysluplný celek. Jsem na svého tátu velmi pyšná. Hodně dokázal nejen pro rodinu, ale i ostatní, které měl rád. Těší mě, že přišlo tolik lidí na jeho výstavu a děkuji všem zúčastněným a také pracovníkům zdejšího muzea za velkou podporu,“ uvedla dcera Kristina Jandová.

František Samec stále na svého kolegu myslí. „Byli jsme dobří přátelé a dobrý tým. Hodně jsme zažili a hledání fotografií a dokumentů, informací, to nás moc spojovalo. Jsem  strašně rád, že jsem Karla potkal, hodně pro mě znamenal a chybí mi,“ vzpomínal se slzami pan Samec. „Nasbírali jsme toho na dnešní výstavu mnoho, ale vše se sem nevejde. Bylo by to tak na pět šest výstav. Tak dnes je tu zatím 36 panelů s fotkami a pokud to půjde, připravíme s muzeem pokračování,“ uvedl autor.

Mezi návštěvníky byla také Libuše Folková s manželem. „Ve Stříbře žiji padesát let, takže některé ty snímky mi připomněli i akce, kterých jsem se také zúčastnila, například prvomájové oslavy, spartakiády a další. Autory znám, vím, že tady udělali kus velké a záslužné práce, to dokážeme ocenit. Moc nás mrzí, že se pan Janda nedožil. Byl to velmi hodný člověk a dnes nám tu schází,“ řekla Libuše Folková.

Výstavu doplnili hudbou žáci ZUŠ ve Stříbře pod vedením Hany Bezděkové a k vidění bude v provozních hodinách muzea až do 20. srpna.

Zde bych ještě chtěla připsat malý dodatek. Je mi velmi líto, že pan Karel Janda se tohoto dne nedožil. Byl to nesmírně laskavý a milý človíček, ke každému vstřícný. Vždy mi uměl zvednout náladu, když viděl, že jsem unavená, dokázal říci tak vtipnou poznámku, že jsem se nad tím smála ještě cestou domů. Chybí mi. Vernisáž byla bez něj smutná. Vzpomínala jsem, jak rád mi pózoval u figurín a jak si dělal legraci, že se jim podívá pod sukni..  Jak dokázal vtipně podat hledání té či oné legendy k fotografii. Jak uměl krásně vyjádřit  údiv. I jak často používal slova: ruku líbám a připomněl tak krásné minulé časy…

Pane Jando, Vy se tam nahoře máte fajn, já to vím. Jen nevím, co říká ten sv. Petr, když se mu tam šťáráte v jeho minulosti? Pošlete mi nějakou fotku?

Martina