Coward je pro mne radost, touha i krásné zážitky

28 března, 2014|Posted in: Dolníci, Rozhovory

2 234x přečteno

Skupina Coward je na scéně více jak dvě desetiletí, za dobu své existence prošla několika změnami, které se týkaly nejen hudebníků.

Dnes je jméno Coward poměrně známé a některé klipy lze najít i na internetu. Profesionální hudebník Pavel Plánka byl sám překvapen v jednom pražském nahrávacím studiu, když se ho zeptali: Vy jste ze Stříbra? Teď jsme tady měli od vás jednu velmi dobrou sestavu, jmenuje se Coward, znáte ji? Tito hudebníci nejsou na scéně žádnými nováčky, za svou éru již stihli natočit několik cédéček. Za celou skupinu poskytl rozhovor její zakládající člen Martin Rybecký.

Kdy přesně skupina vznikla a jak k tomu došlo? Kapelu jsem založil já společně bratrem Pavlem a Michalem Bláhou po předchozích dvou seskupeních, které se jmenovaly Bordel a Cyklon B. První z nich vznikla již před třiadvaceti lety. Tehdy jsem chtěl založit s bratrem nejtvrdší skupinu na světě,což se ovšem nepodařilo. Název byl ale více než výstižný. S postupem času jsme měnili názvy až po současný Coward. To bylo zhruba před dvaceti lety.

Jaká byla původní sestava, kolikrát došlo ke změně a jaká je sestava dnes? V původní sestavě jsme hráli tři. Já, bratr Pavel a již jmenovaný Michal Bláha. V tomto složení jsme zažili největší underground. Neměli jsme žádné příjmy. Na nástroje jsme vydělávali mytím aut a sběrem surovin. Například první bicí jsme sestrojili z barelů na žrádlo pro prasata, které jsme doslova přitáhli z vojenského smetiště. Skupinou prošli Milan Žáček, Petr Mlok Hanzlík, Jarda Kokeš Kubeš, Lukáš Lapáček Malý, Roman Ronny Protivínský, Jakub Spárky Zeman, Dušan Alfonz Budinský, Václav Otec Hlaváč a samozřejmě náš současný baskytarista Karel Kodl Halla a zpěvák Míra Fadzi Lazorka.

Jak byste definoval vaši hudbu? Jasně metal, nejblíže k modernímu thrash s mnohými prvky nejrůznějších stylů. Myslím, že i přes neskutečný počet metalových kapel jsme originální, což dnes považuji za velkou vzácnost. Dle mého, bytost s bohatou fantazií a citem může vždy přijít s něčím originálním.

Máte pocit, že za těch dvacet let došlo k velkému posunu? Největší rozvoj nastal ve druhé polovině devadesátých let a také nyní s novým cédéčkem, nazvaným Reunion, které čeká na vydání. Zde naznačujeme novými skladbami, kam by se měla ubírat naše tvorba. Určitě došlo k obrovskému instrumentálnímu rozvoji.

Kde jste například hráli a co považujete za vaše největší úspěchy? Hráli jsme ve všech možných koutech naší vlasti. Na obrovských festivalech i na různých bláznivých akcích. Akcí bylo mnoho. V zahraničí jsme hráli na Slovensku, v Litvě, Lotyšsku, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Francii nebo Itálii. K největším úspěchům řadím koncerty v Luzernu, kde jsme hráli jako hlavní kapela a dokonce jsme museli přidávat sedm skladeb. Bylo to v klubu Riga, obřím vyprodaném sále s úžasnou atmosférou. Taktéž si vážíme druhého místa a hlavně divácké ceny v celorepublikové soutěži Made in Gambrinus před sedmi lety. Úspěchem bylo rovněž první místo v Rockparádě na Public TV a ještě tři další postupy do dalších měsíců s videoklipem Tak mu nandej.

Kolik jste zatím vydali cédéček a jak se jmenují? Doposud jsme vydali pět alb. O vydání šestého právě usilujeme. Alba se jmenovala Exit, Earth Gravitation, Gate of immortality, Ten Years After, Hysterie. Nové se bude jmenovat Reunion, natočili jsme ho u Václava Fialy. V minulosti jsme měli další tři pokusy o natočení nové desky. Bohužel to ale vždy skončilo natočením nástrojů, zpěvu nikdy.

Jste zakladatelem některých hudebních akcí. Jakých? Divočák fest, Sraz ubožáků, jsem spolupořadatelem festivalů H1M a Pískovna a pak dalších, ojedinělých akcí.

Co pro vás Coward znamená? Těžko popsat, je to více než polovina mého života. Spousty radosti, touhy, krásných zážitků. Na druhé straně i zklamání a bolest. Je to má droga, nemohu bez toho být.

Co na to rodina a přátelé? Nějak se to naučili brát, je to ve váze. Člověk musí být silný.