FRANTIŠEK KRATOCHVÍL: Byl jsem vyslán na cestu…

Březen 28, 2014|Posted in: Rozhovory

.. kde jsem potkal mnoho mimořádných lidí

Každý, kdo navštěvoval Základní uměleckou školu ve Stříbře, případně tam vodí své ratolesti, se s ním jistě už setkal. František Kratochvíl, ředitel zmíněné školy, oslaví v říjnu padesáté narozeniny a se svou manželkou Eugenií je plných 30 let. O svém vztahu k hudbě, umění a o svém životě řekl více v rozhovoru.

Jaké máte vzdělání?

Jsem absolventem Konzervatoře Plzeň a absolventem bakalářského studia na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v oboru Školský management. Také jsem vystudoval čtyřsemestrální Funkční studium II pro vedoucí pracovníky rovněž na PF UK Praha.

Jaká byla cesta na post ředitele Základní umělecké školy Stříbro?

Ředitelem Lidové školy umění ve Stříbře (od roku 1991 Základní umělecká škola) jsem se stal 1. září 1988. Učit na LŠU Stříbro jsem začal již při studiu v roce 1980. Vojnu jsem absolvoval ve Vojenském uměleckém souboru Tábor. Od roku 1984 jsem hrál v orchestru opery Divadla J. K. Tyla v Plzni a zároveň učil ve Stříbře.

Kdo vás vedl k lásce k hudbě?

Narodil jsem se v Klatovech, ale pocházím z nedalekého Švihova. V ZDŠ Švihov hrál tehdy skoro každý. Začal jsem tam hrát také já. Brzy jsem pak navštěvoval LŠU Klatovy, kde jsem měl štěstí na velmi dobré učitele. Do Švihova jezdil na víkendy a na prázdniny profesor Antonín Špelda, který byl nejen významným fyzikem a hudebním akustikem, ale také skvělým muzikologem a hudebním kritikem. Mnoho času jsem u něj trávil na zahradě, a tam získával první zajímavé hudebně teoretické poznatky. V deváté třídě mi profesor Špelda zařídil pravidelné konzultace u skladatele a pozounisty Oldřicha Semeráka, profesora plzeňské a pražské konzervatoře. Při svém řádném studiu na konzervatoři jsem opět měl velké štěstí na skvělého muzikanta, člověka a profesora hlavního oboru Vlastimila Eichlera, ke kterému jsem chodil celých šest let a dalších léta jsme spolu hráli v divadle. Tehdy jsem také aktivně působil v České hudební mládeži v Plzni. Rodiče sice nebyli muzikanty, ale v hudebních aktivitách mě velice podporovali.

Na které hudební nástroje umíte hrát?

Na konzervatoři jsem vystudoval jako hlavní obor hru na pozoun, hrál jsem na baskřídlovku a obligátní klavír. Za 23 let ředitelování jsem musel proniknout do výuky a metodiky většiny hudebních nástrojů.

V čem vidíte svoje největší poslání?

Výuka v základní umělecké škole je pro předškolní děti, pro žáky základních a středních škol, ale i pro dospělé. Přímo jako učitel a nepřímo jako ředitel ovlivňuji všechny naše žáky. Vstupují k nám dobrovolně, ale jedině soustavnou prací a každodenním cvičením mohou ve výuce úspěšně pokračovat a absolvovat ji. Musí jim být ordinována jakási dobrovolná povinnost a trvalá motivace. A to je nejen velký úkol, velká práce, ale i jedno velké poslání. Pro mě ještě navíc jsou zde Zlatíčka ze Stříbra a další činnosti ve stejnojmenném občanském sdružení. Z mých soukromých aktivit bych uvedl psaní textů a veršů. Tedy všechny činnosti, ať pracovní nebo ty ostatní, se snažím vykonávat s maximálním nasazením a jsou pro mě v dané chvíli vždy tím největším posláním.

Baví vás to a šel byste do toho znovu?

Baví mě to. Nepokládám si otázku, zda bych do toho šel znova. Byl jsem poslán na cestu, na které jsem potkal řadu vynikajících, mimořádných a zajímavých lidí z různých oborů a ti mě po všech stránkách nesmírně obohatili. Na této cestě jsem mohl realizovat mnoho plánů i snů. A to jsou vzácné dary, kterých si nesmírně vážím a děkuji za ně. Vrátit se na začátek nejde, ale jde ohlédnout se a poučit se z chyb, vyrovnat se s nimi a jít dál tím nejsprávnějším možným směrem.

Vaše škola často slaví různé úspěchy, můžete nějaké jmenovat z posledních let?

Mezi měřitelné úspěchy patří bezesporu soutěže. ZUŠky mají velmi propracovaný systém soutěží, jsou pro určité předměty a obory jednou za tři roky. Například za posledních devět let ZUŠ Stříbro získala řadu cen v krajských kolech, dokonce postupně tři umístění v ústředním kole (1. místo, 2. místo a čestné uznání). Výtvarný obor získal řadu medailí na mezinárodní soutěži v Lidicích a podobně. Mezi tzv. veřejné úspěchy patří určitě koncerty a výstavy žáků, vynikající vystoupení Zlatíček ze Stříbra na Žižkovském podzimu v Praze s Josefem Zímou, koncert v Senátu v Praze, vystoupení v zahraničí, spolupráce se zahraničními partnery (SRN, Francie…), spolupráce se ZUŠ Třeboň atd. Přehlídky mládežnických orchestrů, které škola pořádá, jsou zařazeny mezi akce Plzeňského kraje a České kultury Praha a mají vysoké hodnocení mezi odbornou i laickou veřejností. Škola často vystupuje v Českém rozhlase Plzeň a Praha. Má za sebou několik veřejných nahrávek a živých vysílání. Od roku 1999 ZUŠ Stříbro včetně pobočky v Kladrubech vydala sedm CD. Některým se dostalo mimořádného uznání odborníků, například naposledy od skladatele Jiřího Temla. Za úspěch také považuji nárůst nových žáků a kolektiv kvalifikovaných, výborných a ochotných učitelů a spolupracovníků.

Máte nějaké své motto?

Říkám si, že pro každého člověka je prvním bezprostředním kontrolním orgánem svědomí. V jedné básni z písňového cyklu Prostor naděje od skladatele Jiřího Bezděka jsem mimo jiné napsal a předkládám to jako motto a pro zamyšlení: „Svědomí, máme tě na svědomí,“

Máte čas na nějaké koníčky?

Práce se mi mísí s koníčky a opačně, ale určitě rád píši texty a verše a čtu. Snažím se každý den něco přečíst nebo prostudovat z mnoha krásných knih.

Co děláte nejraději?

Mimo práci ve škole a kolem školy nejraději píši. Spolupracuji s hudebními skladateli, pro které vytvářím texty nebo verše. Nejvíce si vážím spolupráce s Antonínem Bulkou a v oblasti vážné hudby s docentem Jiřím Bezděkem. V případě Antonína Bulky píši texty pro dechovou hudbu, v případě docenta Bezděka píši verše pro árie, písňové cykly a podobně. Pro Antonína Bulku nyní dokončuji jeden text a pro Jiřího Bezděka se intenzivně připravuji na libreto pro kantátu či oratorium a dlouhodobě pracujeme na opeře. Píši i pro jiné autory. Řada snímků je natočena v Českém rozhlase. S Českým rozhlasem Plzeň také spolupracuji. Odpočívám při práci na zahradě a kolem domečku. Moje biografie je zařazena ve švýcarské encyklopedii Hübners Who is who a jsem členem stejnojmenného klubu. V roce 2001 jsem dostal ocenění za osobní angažovanost při propagaci a prezentaci města Stříbra v rámci České republiky a v zahraničí.

Kratochvíl František