Jak si se do této soutěže dostal?

Jednoduše jsem se přihlásil a ani jsem to nějak nečekal, když najednou zavolali a pozvali nás na casting do Plzně. To se stalo na jaře. Docela mě to překvapilo, původně jsem si myslel, že asi o takovéhle věci mít zájem nebudou.

Jak to v Plzni probíhalo?

Jel jsem tam s babičkou a dědou. Zaregistroval jsem se a pak nás zvali po deseti před nějakou komisi. Ti vybírali postupující. Hned mi řekli, že je to úžasné, mít takovou paměť, že ještě nic takového neviděli a že jedu do Prahy. Naši měli velkou radost.

Neměl jsi trému?

No, tu jsem měl vždycky, kde bylo víc lidí. Největší asi v Bratislavě, tam bylo veliké publikum, a tak ta tréma taky byla dost velká.

Co se dělo Praze?

Tam probíhalo první natáčení v divadle Karlín. Už jsem poznal naši porotu.

Kdo byl v porotě a koho jsi si v ní nejvíce oblíbil?

V Praze byla ještě Alena Šeredová, která pak odstoupila. Jinak byl v porotě Zdeněk Troška, Palo Habera, Adéla Banášová. Šeredovou pak vystřídali pan Genzer a Suchánek. Ti se mi líbili nejvíc, byli to takoví správní šašci. Ale na zkouškách jsme porotu nikdy neviděli, to jen při natáčení.

Další natáčení bylo na Moravě v Miloticích, jak to tam na tebe působilo?

Tam to bylo nádherné, akorát pořád pršelo. Točili jsme i na zámku a dokonce jsem si mohl i sednout do zámeckého křesla. Bylo pohodlné, cítil jsem se skvěle. S postupem už jsem tam nepočítal, viděl jsem všude plno skvělých čísel, takže to moje už mi přišlo nezajímavé. Když jsem dostal obálku, tak jsem nějak automaticky čekal červenou. Opravdu mě moc překvapilo, že ještě postupuji dál, nemohl jsem tomu chvíli uvěřit.

Pak přišlo vyřazení v Bratislavě, nebylo ti to líto?

Ne, to ne, já to tušil. Ten pejsek byl jedinečný, hodně toho dokázal. I jeho panička Alena byla fajn holka, chodili jsme spolu na večeře. A ten pejsek vůbec nikoho jiného neposlouchal, než ji. Tak dobře si ho vycvičila. Moc rád na ně vzpomínám a vítězství jsem jim opravdu přál.

Když jsi teď viděl, co všechno se děje v pozadí filmování, šel by jsi do toho znova?

Ale asi jo. Byla to zábava. A třeba bych podruhé měl i větší štěstí.

Jak tě vítali doma a ve škole, když jsi skončil s natáčením?

Naši jsou na mě pyšní a během filmování se nám ještě narodila holčička Nelly, takže měli radost dvojnásobnou. A ve škole mi hned spolužáci gratulovali. Musím říct, že i učitelé byli ke mně hodní a pouštěli mě na natáčení.

Ty jsi prý dostal také nějaké netradiční pozvání od Českých drah?

Ano, to je pravda, to mě moc překvapilo. Někdo z Generálního ředitelství Českých drah volal našemu starostovi, jestli na nás nemákontakt. Když se pak dovolali k nám, tak mě pozvali do Prahy, že prý by se mnou rádi udělali reportáž do jejich časopisu. Že prý ani jejich zaměstnanci neumí tolik, co já. To mě potěšilo a jsem zvědavý, jak to dopadne.