HISTORIE TOALETNÍCH POTŘEB 6. – KOSMETIKA A LÍČENÍ

12 ledna, 2015|Posted in: Obecné, PRO ŽENY

3 991x přečteno

HISTORIE TOALETNÍCH POTŘEB 6.

Krášlit se, je umění a to bylo ve středověku věcí častější než koupání a vlastní hygiena. Z dochovaných archeologických předmětů máme hřebeny, dozičky, kartáče líčidla ze dřeva, čistítka na nehty a uši, krabičky na pudr, mušky, pinzety a návody na papyrech například na vonné masti, barvy na vlasy, bělení zubů, to vše používal středověký člověk.

Dějiny kosmetiky prostě sahají hluboko do historie. Již ve Starém zákoně najdeme zmínky o líčení očí a také zde najdeme zmínku o výrobě umělých zubů ze slonoviny a zlata. Kosmetika vždy byla spojena s prací lékařů a proto se na ni nacházejí receptury výhradně ve spisech lékařských. Na vývoji kosmetiky měli velký podíl Arabové, hlavně v 10. Století Avicena, což byl arabský lékař a chemik.

České dámy podlehly líčení už ve 13. A 14. Století. Jan Hus silně brojil proti „mazadlům ženským!“ Ženy v této době používaly již tzv. benátské mýdlo k zjemnění pleti.  Oči ,obočí, tváře a rty se líčily nejen ve vrstvách dvorských, ale i měšťanských. Dívky ze vsí se myly syrovátkou, aby se jim leskla pleť, na krémy se používalo sádlo.

Do kosmetiky se řadily i přípravky proti vším, prašivině a svrabu. Avicena radí „ Hadí ocas samčí od konce 4 prsty uťatý ve víně močený utluč s anýzem a myrhou. Pokrutek udělej a vysuš. To dávej ve víně píti při svítání“.                Dobrou chuť přeji, jen při představě se mi kroutí ústa.

Patřilo sem odstraňování bradavic, chloupků a pih. Velkou módou byly tzv. mušky – černé pihy na tvářích dam. K nám přišly z francouzskou módou, ale jejich vzik patří Egyptu. Sloužily k zakrytí vad pleti a v době vlády Ludvíků to byl doslova hit a nástroj koketérie. Jejich umístění mělo symbolický význam. Nosily se ve speciálních dozičkách, neboť za večer se jich spotřebovalo i třicet.

Ve Francii vůbec docházelo v průběhu 17. století k rozmachu výroby kosmetických přípravků a parfumerie. Dochází tu ale mimo jiné i k módnímu zvratu, začala epocha, kdy se líčí i muži. Bohužel za líčením silně pokulhává hygiena a celková očista těla. V tomto čase se například vyrábí růž – rtěnka a to  v deseti odstínech a  pro různou denní dobu, pro dámy a pány, ale i děti.  Zachovala se spousta různých doziček a kelímků od líčidel jako artefakty této doby.

Na líčení se nezapomínalo v těžkých dobách, např. princezna Monaco se líčila i pod gilotinu. V 18. století přichází doba, kdy rtěnka mizí, dámy musí být nepřirozeně bledé a mají umělé tmavé stíny pod očima, aby jejich bledost vynikla. Avšak nešetří se těžkými parfémy.

Jak vidíte každá doba si nese to své. A každá doba byla něčím významná, bylo pro ni něco příznačné. Jen ta dnešní je taková všehochuť všeho a ať pátrám jak pátrám, nenašla jsem nic, co by ji mohlo v ohledu kosmetiky a líčení specifikovat. Něco co přežije a o čem se bude mluvit, až tu nebudeme. Nostalgicky jsem si vzpomněla na řasenku, kdy moje maminka ještě používala řasenku v kelímku, do nějž se muselo plivnout, následně líčidlo rozmíchat a pak nanášet na oči. Vývoj od let 60.tých byl v kosmetickém světě např. zrovna u řasenky velký. Dneska máme řasenky, prodlužovací, zahušťovací, zpevňovací, různé barevné odstíny, ale i s obsahy různých vitamínů, látek podporujících růst řas a dokonce i řasenky s vibrátorem, jedno však mají společné, jsou všechny z plastu. Nevím, jestli se dožijí delšího věku..

Přeji krásné zimní dny  Hana Štollová

Zdroj vlastní knihovna – Historie toaletních potřeb, já a internet.