Michaela Cuřínová: Auto plné důlků, a to jsem na tom ještě dobře, soused má u vozu vysklené zadní sklo. Vůbec netuším, co budu dělat. V první řadě, až přijdu z práce, musím kontaktovat pojišťovnu. Jsem naštvaná, mám sice připojištěné přední sklo, ale proti živelným pohromám pojistku nemám. Ale mohla jsem dopadnout hůře, kamarádka má úplně zdevastovanou zahradu, zničený skleník a jiní lidé i další újmy. Takové kroupy jsem ještě neviděla, měly asi 7 cm. Co bude padat příště? Velikost fotbalových míčů?

Marie Čampulová: U nás to odnesl hlavně skleník a stromy. Dvě desítky skel rozbité a stromy skoro oholené, plno listí je pryč. Byla to opravdu velká bouřka a velké kroupy.  Skleník byl nový, stál 30 tisíc, jsou to velká skla, 1,5m x 0,5 metrů, dvacet kusů je pryč. Syn hned volal výrobci a zajistil nová skla. Záhadou mi je, že plodům uvnitř se vůbec nic nestalo. Na sušáku bylo prádlo, ty kroupy se mi do něj zachytily a zřejmě vahou pak praskly šňůry.

Bohumil Ranš: Přišlo to strašně rychle, auto má úplně zničenou karoserii. Starosti navíc, musím obvolat pojišťovny. Dvě auto, novější a starší. Je to bezmoc, koukat z okna na to, jak vám živly ničí majetek. Ale hlavně, že se nikomu nic víc nestalo, to je nejdůležitější.

Starosta Miroslav Plincelner: Přírodě neporučíme, ačkoliv se už od roku 2001, kdy nás bouřky zaplavily, snažíme o všechny možnosti, jak naše město ochránit. Zatím bych řekl, že újmy jsou jen někde – místně, nejvíce vidím spadané větve, listí, u muzea mám pryč jedno střešní okno. Zatím procházím město, tak ještě vše nevím.

Hana Merglová: Ještě jsem v šoku, ani jsme ráno nestihla vše projít, takže to zjistím až odpoledne po práci. Máme ďolíky v autech, rozbitý skleník, až přijde muž z práce, tak to ještě obhlédneme.

Jitka Naušová: To byl v noci rachot, lítali jsme v pyžamech a nočních košilích s baterkami po zahradě a sklízeli, co se dalo. To samé naši sousedi, elektřina nešla. Ráno jsme musela do práce, tak jsem ještě vše neviděla, zatím jen vím, že mám důlky na autě a omlácené stromy, více zjistím po návratu.

Zdeňka Škopková:    Svůj svátek slavím tím, že od rána uklízím po noční spoušti. Je mi to moc líto, skleník jsem měla 40 let a nikdy se nic nestalo a teď je kompletně rozbitý, střepy všude kolem rozlítané. Co bylo venku, to je zničené, zasázené okurky jsou omlácené, celá zahrada je v nepořádku.