V areálu U Jevčáka bylo v sobotu nabito!

Na místo se totiž sjely desítky milovníků kultovních Pionýrů, aby zde svedly závod o pionýrský šátek. „Jedná se o pátý ročník Jízdy o pionýrský šátek. Letos se nám sešlo třicet jedna startujících. Co se strojů týče, jde zde zastoupeno opravdu velké množství klasických těchto malých strojů. Od Stadionu s11 a s22 až po Pařez, Pionýr 550 a všechny další druhy,“ popsal Deníku předseda Stříbrského veterán klubu Pavel Žemlička.

Soutěž samozřejmě měla několik pravidel. „Tím nejhlavnějším je to, že všechny zúčastněné stroje musí mít objem do padesáti centimetrů kubických. Je to opravdu jen pro malé stroje,“ dodal Žemlička.

I přes to, že se o Pionýrech mluví jako o malých strojích, během soboty před sebou rozhodně malý úkol neměli. Čekala je totiž trasa dlouhá sedmdesát kilometrů, která vedla přes Těchlovice, Záchlumí, Cebiv, Okrouhlé Hradiště, Konstantinovy Lázně, Krsy, Úterý, Bezdružice, Černošín a zpět do Stříbra.

Mnozí si podobný okruh na desítky let starých motorkách nedokáže představit, ale podle pořadatelů se vše dá ujet bez větších problémů. „Když jsme trasu sestavovali, tak jsme jí museli samozřejmě ujet na stejných strojích a dá se to. Na soutěžící navíc čeká několik zastávek se soutěžemi, v Úterý se dočkají i oběda. Nebudou tedy celou dobu pouze sedět na svých strojích.“

Jak bylo řečeno, důležitou částí Jízdy o pionýrský šátek byla stanoviště s úkoly. „Jízda není o tom, kdo přijede první a kdo poslední. Po trase na jezdce čeká několik úkolů jako například chození na chůdách, slalom, jízdu přes prkno a další. Za to jsou body, které se pak sečtou a kdo má nejméně trestných bodů, je vítěz.

Určitě to není o tom, aby účastníci někde po cestě bláznili. Tedy ne, že by to na Pionýrech úplně dobře šlo, ale i tak. Hlavní je se dobře pobavit a užít si jízdu,“ za závěr řekl předseda Stříbrského veterán clubu.