FOTOGRAFOVÁNÍ ŽELEZNIČNÍHO MOSTU
17 února, 2018|Posted in: Obecné
1 982x přečteno
Přes vodní nádrž Hracholusky je železniční most, který spojuje břehy u obcí Malovice a Pňovany. Tento most by se měl v letošním roce začít opravovat. A aby existovaly dokumenty původního mostu, rozhodl se Jan Míkovec ze Stříbra uspořádat ještě jedno poslední společné fotografování mostu, kdy zajistil také osvícení a Legiovlak. Šlo o hodně času a práce, ale pustil se prý do toho rád. „Ve skutečnosti šlo o druhé fotografování železničního mostu u Pňovan za umělého osvětlení. Cílem této akce bylo přilákat fotografy a přihlížející návštěvníky, a to nejenom z blízkého okolí. Most stojí už 117 let a je jasnou dominantou okolí a tradičně je velkým lákadlem pro cyklisty, turisty a filmaře. Během velmi krátké doby by měly na mostě začít přípravné práce na jeho kompletní rekonstrukci. Pravděpodobně tak brzy vyroste kolem pilířů lešení, zřejmě bude vykácen nežádoucí lesní porost a podobně. Most tak začne navždy měnit svou podobu. Z tohoto důvodu jsem si řekl, že by bylo vhodné udělat ještě jedno fotografování, dokud je příležitost. Přáním bylo, aby byl sníh a zamrzlá přehrada. Nejlepší variantou bylo osvícení mostu z ledu, ale ten nebyl dostatečně pevný. Most byl tedy osvícen stejně, jako v říjnu 2017, z východní strany – břehu od Malovic,“ popsal situaci Míkovec.
Zlatým hřebem mrazivého večera mělo být krátké pózování parního Legiovlaku na mostě kolem 17.15 hodin. „Bohužel pro velké technické problémy parní lokomotivy byl o 2 hodiny opožděn a nakonec mostem jen projel a nezastavil. Dlouho čekajících asi třicet fotografů a další desítky diváků, tím posádka vlaku moc nepotěšila. S nadsázkou se dá říct, že až do příjezdu parního vlaku vydrželi jen ti nejstatečnější. Ale všem fotografům a návštěvníkům patří velký dík. Děkuji taky Československé obci legionářské za rozumnou domluvu. Že se nepodařilo zastavení vlaku na mostě bylo již dílem smůly. Ani pořadatel akce, ani Legiovlak s tím nemohl nic dělat,“ dodal Jan Míkovec.
Desítky diváků se kolem mostu pohybovalo zhruba od 16 do 20 hodin. Každé hlášení zpoždění vlaku snižovalo počet fotografů i diváků. Mezi těmi, co se rozhodli zůstat byl i Adam Zábranský ze Stříbra. “ No, popravdě řečeno, odcházel jsem pak zklamaný, i když je mi jasné, že pan Míkovec za to nemůže. Po příchodu na místo bylo silné proti světlo, a tak všichni kolem měli obavy, zda slunce do příjezdu vlaku vůbec zapadne. Po třech hodinách čekání na Legiovlak za naprosté tmy jsem si na to vzpomněl. Následně po průjezdu dvou pravidelných vlaků, oznámení poruchy Legiovlaku a hodina čekání, potom další hodina. No, a pak místo zastavení průjezd Legiovlaku, takže se nedala udělat pořádná fotka. Vedle mě byli dva fotografové někde od Prahy, dost se zlobili. Ale zážitek to stejně byl. A jen kolem mě stálo na jednom místě asi deset fotografů,“ shrnul svými slovy stříbrský fotograf.
MarS