PAN JIŘÍ HÁJEK SLAVIL 80 LET SLAVNOSTNÍ MŠÍ

23 dubna, 2015|Posted in: Obecné

4 025x přečteno

Věřte, nevěřte, je to skutečně téměř neuvěřitelné, náš stříbrský osobní arciděkan Jiří Hájek právě 22. dubna 2015 oslavil své osmdesáté narozeniny.

V kostele Všech Svatých ve Stříbře se proto v tento den konala slavnostní mše svatá, které se zúčastnili významní hosté, připomeňme aspoň generálního vikáře řezenské dieceze Mons. pátera Michaela Fuchse, generálního vikáře plzeňské dieceze pátera Josefa Žáka, plzeňského biskupa Mgr. Mons. Františka Radkovského či litoměřického biskupa Mgr. Mons. Jana Baxanta.  Navíc přijeli farníci ze širokého okolí, německý starosta Vohenstraussu a další němečtí a čeští hosté. Pro pana Hájka měl každý nějaké přání a překvapení.  V kostele navíc zazpívala operní pěvkyně Jana Hoffmannová za klavírního doprovodu Hany Bezděkové, takovým darem přispěla ZUŠ Stříbro pod vedením Františka Kratochvíla.

Josef Felber říká. „Pan Hájek je osobnost a musíte jej pochopit. Nikdy by nikomu neukřivdil, je to velmi dobrý hodný člověk.“

Bylo vidět, že pan Hájek je dojat a s potěšením přijímal gratulace. A já jsem si dovolila mu položit několik otázek.

Kde jste se narodil?

Narodil jsem se v Praze – Michli dne 22. dubna 1935 v pořadí jako třetí dítě ze šesti. Moji rodiče přišli po první světové válce z venkova do Prahy, protože tam byla možnost najít zaměstnání. Můj otec byl živnostník – povozník a autodopravce. Neměl vzdělání ani řemeslo. matka byla služka a pak také v domácnosti.

Proč jste si zvolil tuto životní cestu?

Od mládí jsem inklinoval k věcem, které byly trochu víc než jen obyčejné klukovské,  tehdy také dosti surové, hry. Tak se mi to tenkrát jevilo a rodiče se starali o to, abych měl zájem o vzdělání a společnost dobrých spolužáků, od kterých, jak říkala maminka, bych mohl něco dobrého pochytit. Cesta nebyla přímočará, protože když mi bylo 12 let, zemřel mi otec a jako nejstarší syn jsem v dospělosti měl starost i o ostatní sourozence. Bratr byl o 7 let mladší, nejmladší sestra o 10 let mladší. Dodnes jsem v rodině autoritou. Ponenáhlu jsem hledal správnou životní cestu a našel jsem ji v tom stát se knězem. A pomáhat hledat správnou a dobrou cestu životem i druhým.

Jak jste se dostal do Stříbra?

Kněz je biskupem poslán tam, kam biskup určí. V roce 1992 jsem byl poslán do Stříbra, což během padesáti let kněžství bylo a dosud je moje šesté místo.

Máte nějaké záliby či koníčky?

Mám rád klasickou hudbu, ke které je ovšem přístup ve Stříbře minimální. Jsem trochu varhaníkem a byl jsem dlouhá léta sbormistrem kostelního sboru, který zpíval i náročné skladby.

Čtete také, nebo sledujete televizi?

Velmi rád čtu historické knihy podle hesla: Historia magistra vitae = historie je učitelkou života.  Televize mě svou povrchností a hloupostí moc nezajímá. Je to většinou ztráta času, který lze využít lépe.

Máte nějaké své velké přání?

Slušně zakončit svůj život. Zanechat stopu, aby na mne lidé vzpomínali v dobrém.