Z HISTORIE TOALETNÍCH POTŘEB: šampón a kondicionér

Březen 26, 2014|Posted in: Obecné, PRO ŽENY

HISTORIE     TOALETNÍCH   POTŘEB

Díl. část 2.    –    ŠAMPON   A   KONDICIONER

images

 

 

 

 

Název šampon pochází z anglo- indického výrazu champo, to je výraz pro drbání a masírování. A tato slova se zase odvozují od slova champa, což je rostlina Michelia champaca, která se odedávna používala k mytí vlasů, posléze k výrobě oleje, který posiluje vlasy.

images (1)

Vlasová hygiena nebyla vždy tak samozřejmou věcí, jako je tomu dnes. K běžnému mytí se celá staletí co bylo objeveno mýdlo, používalo právě mýdlo a voda, ale výsledek nebyl vždy vábný, neboť mýdlo se z vlasů špatně smývalo. A tak se začalo renovovat. Při vaření se do mýdel přidávaly bylinky, které měly dodat vlasům lesk a vůni.

V roce 1904 berlínský drogista Hans Swarzkopf vynalezl směs na mytí vlasů, která se ve vodě krásně rozpouštěla. Vznikl práškový šampon a během několika let se prodávalo několik druhů práškových šamponů se zaměřením na různé typy vlasů.

Tekutý šampon, tak jak ho známe dnes spatřil světlo světa v roce 1927. Aplikoval se na mokré vlasy a prodával se jako první nealkalický Swarzkopf extra jemný. Rozmach ve vlasové kosmetice přišel po druhé světové válce.

stažený soubor

 

V roce 1949 byl poprvé představen šampon značky Schauma, převratný byl v tom, že byl v tubě a velmi dobře se aplikoval  na vlasy. Od této doby se vlastně mění receptury, obaly, ale princip výroby základu šamponu je stejný. Obrovský převrat nastal v reklamě na šampony a s tím souvisí i nabídky, které dnes denně vídáme na obrazovkách.

Dalším pomocníkem v úpravě vlasů, je kondicionér. Ten se používal již v dávné minulosti, jen se o tom moc neví, neboť jeho název byl jiný – vlasový olej, masážní prostředek pro vlasy apod. Používaly se rostlinné oleje, které se používají samozřejmě dodnes. Určitě všichni znáte tea tree, nebo jojobový olej. Kolem roku 1890, byl  v oblibě, hlavně u mužů makasarský olej, ten byl však velmi mastný, proto vídáme ve starých filmech na křeslech a divanech dečku v místech, kde se opírala hlava, neboť se předcházelo ušpinění čalounění. Pro zajímavost, této dečce se říkalo antimakasar. A tak pánové,kteří měli pořád mastné ruce, neboť móda velela mastný uhlazený vlas, volali po lepším produktu.

V roce 1900 přichází na trh známý parfumér Ed Pinaud z Paříže a přináší novinku – brilantinu na vlasy, kníry a vousy. S dobou se do kondicionerů začaly přidávat chemické látky, které odstranily jejich mastnotu, jednalo se o silikony.

Pokud se ptáte na trvalou ondulaci, vězte, že byla objevena v roce 1936 a první domácí tzv. studená vlna – trvalá přišla na svět v roce 1961.

Již v roce 1867 byl použit tříprocentní roztok peroxidu vodíku k zesvětlení vlasů.

LETEM SVĚTEM ZA ŠAMPONEM:

EGYPT: V Egyptě nosili lidé krátké vlasy. Kněží a faraonův dvůr chodili s vyholenými hlavami, neboť právě oni byli nejblíže jejich bohům a zde vévodila naprostá čistota a hygiena. A byl to nejjednodušší způsob, jak nemít vši a jiné nečistoty ve vlasech. Na veřejnosti však vždy nosili paruky. Vévodila zde černá barva, červená a modrá.

ŘECKO:  Zde se dbalo o vlastní vlasy, ženy si do nich vtíraly masti, aby je měly bohaté a krásné.

ŘÍM: Opět velká péče o vlasy, převládá blond barva, která se dosahovala pomocí rostlinných výtažků, poté si lehaly na slunce, aby jim vlasy vyšisovalo. Pánové z vyšších vrstev volí vyholené hlavy, nižší třídy i dlouhé vlasy.

Hanka Štollová

ZDROJ:

Lavabo – Historie parfémů a toaletních potřeb – vlastní knihovna

Kosmetika ve světě –vlastní knihovna

internet