FILIPOJAKUBSKÁ NOC, VALPURŽINA NOC, NOC BELTINE

Duben 30, 2016|Posted in: Obecné

FILIPOJAKUBSKÁ NOC, VALPURŽINA NOC, NOC BELTINE ,  ANEB KDE SE VZALO PÁLENÍ ČARODĚJNIC.

Tajemná a magická noc z 30.dubna na 1.května. Jedná se o velmi starý lidový zvyk a zvláštní svátek. Tuto noc se lidé scházejí u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka.Jak šel a jde čas, došli jsme pouze k pálení ohňů a mnozí z mladých lidí ani nevědí, že i tento počin má své kořeny v dobách dávno minulých. Je třeba to napravit.
Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat. A skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých jsou ukryty poklady. Hlavním smyslem tohoto starého lidového zvyku byla pravděpodobně oslava plodnosti. Proto se také po léta traduje zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem. Podle tradic patří tato noc i mezi nejplodnější, kdy mohou otěhotnět ženy, i které o dítě nestojí. Přičemž děti počaté na Beltine mají prý štěstí po celý život.
Podle etnologů mají tyto tradice svůj původ u předkřesťanských pastevců, kteří považovali 1. květen za počátek nového půlročí, kdy docházelo k přechodu ze studeného období do teplého a doposud ustájený dobytek byl vyhnán na pastvu. Rychlý přechod, ale pro dobytek představoval obrovské zdravotní riziko, které pastevci přisuzovali zlým silám.
Vedle veselí, tance a zpěvu se zachovaly zprávy o některých tradičních zvycích. Patřily mezi ně třeba soutěže mládenců ve vyhazování zapálených březových, košťat do výše, stavění a hlídání májek, což se udrželo dodnes, očistné koupání či alespoň symbolické namáčení do potoka, čištění chlévů, řezání proutků jívy a polykání květů kočiček a to vše zároveň sloužilo, jako ochrana přes zlou magií.
Čarodějnice, ale nebyly jen zlé. Znaly spoustu léčivých bylin, uměly napravovat zlomeniny a zahánět nemoci, proto si jich lidé také vážili. Čarodějnice byly i tzv. bylinkářky, které znaly sílu rostlin, hub, kamenů, barev a vůní. Z jejich poznatků a vědění vzešly i mnohé objevy a tím stará přírodní magie ovlivnila i současnost, tím jsou pokroky v lékařství, chemii, biologii, anatomii, ale i fyzice.
Ale ani tyto“hodné čarodějnice“ to neměly lehké a ve středověku i na ně byl pořádán hon. Statisíce žen, které měly tyto schopnosti, byly inkvizicí odsouzeny a poslány na hranici a upáleny a to jen proto, že jaksi vybočovaly z řady a mohlo se stát, že by některá získala větší obdiv než ten, kdo byl považován na vrchnost, jen díky tomu, že měl naditou kapsu a moc.
Klasickou ukázkou těchto činů u nás je film Kladivo na čarodějnice, ten ukazuje na nejznámější případ, který se odehrál ve střední Evropě v moravských Losinách a Šumperku. Heinrich Boblig byl osnovatel této masové vraždy, byl to soudce s nedokončeným právnickým vzděláním, od kterého si místní šlechta a radní nechávali radit a posléze podlehli jeho nátlaku v naději získání majetku po odsouzených. Jeho nejvýznamnější obětí byl katolický duchovní Kryštof Alois Lautner, který se postavil proti pánům a snažil se vyvražďování žen – podle nich čarodějnic zastavit.
Pokud na čarodějnice věříte a já ze zkušenosti vím, že jich kolem nás běhá hodně, vězte jak se chránit.
Před dveře domu položte narýpané drny trávy, čarodějnice je totiž musí spočítat, než vejde do domu, dá jí to hodně práce až do rána a to její moc pomine.
Kropte dům svěcenou vodou a přede dveře položte pichlavé trní, aby se poranila.
Zapíchněte si přede dveře vidle, dejte pod rohožku zkažené vejce a hodně práskejte bičem.
A pokud ji chcete spatřit, stoupněte si večer na opuštěnou křižovatku, to je prý místo, kde se tutově musí objevit.
Teď mě mimochodem napadá, co si asi holka počne na kruhovém objezdu ?  :o)

Tak Vám přeji krásnou magickou čarodějnickou noc. A nezapomeňte na polibek pod rozkvetlou třešní.

Krásné jaro   – Hanka Štollová
 
 Zdroj: internet, já a moje knihovna