Pouť při příležitosti svátku sv. Jiří se koná tento víkend v několika obcích v regionu. Jedním z míst pouťového veselí je město Černošín, kde je připraven program už od dnešních dopoledních hodin. Více nejen o dnešním dění řekl v následujícím rozhovoru černošínský starosta Miroslav Plincelner.

Jak se změnil Černošín od poslední pouti, tedy od dubna 2015? Co se ve městě podařilo nového, co naopak ještě zbývá?
Rok je velice krátká doba na převratné změny a přesto se rychle zapomíná. Dnešní doba je trochu uspěchaná a zdá se mi, že se lidičky tak trochu uzavírají do sebe. Přesto se dějí zázraky a jsem velice potěšen, že se v Černošíně podařilo nastartovat zapojení dětí a mládeže do aktivit, jak pohybových, tak výtvarných. Tohle není samozřejmě moje práce. Každá činnost stojí a padá na tahounech, kteří ve svém volném čase najdou chvilku a dovedou svým nadšením strhnout okolí a zapojit je do činnosti. Na vedení města je, aby tyto aktivity podchytilo, podalo pomocnou ruku v zajištění vhodného zázemí a pomohlo s případnou finanční podporou. Říká se o mě, že málo chválím. Ale jsem přesvědčen, že všichni tito aktivisté, kteří se zapojí do jakékoli činnosti, se nedají ničím dost ocenit a byl bych rád, aby věděli, že si jejich práce vážím. Slibuji, že se polepším a budu veřejně prezentovat svůj postoj a budu chválit.

A s čím jste ještě za poslední rok spokojen?
V roce 2015 jsme schválili aktualizaci Programu rozvoje Města Černošín na období od 2016 do 2024. Tento program je vlastně takovýživý organismus, se kterým se musí pracovat a vlastně se soustavně doplňuje a dotváří. Připravenému štěstí přeje, a proto se připravujeme vlastně soustavně. Nejsem zastáncem systému, že budeme dělat jen věci, na které jsou vypsané dotační tituly. Je třeba dělat věci potřebné a prospěšné. A pokud tyto akce budou podpořeny dotací, tak je to vlastně dokonalé. Hotovo nebude nikdy a pořád je co vylepšovat a tvořit.

Program pouti je víceméně dán, ale na co se těšíte vy osobně – co si nenecháte ujít a na co pozvete občany a návštěvníky?
Abych řekl pravdu, tak se těším, až bude po té naší slávě a budeme moci konstatovat, že se vše podařilo dle předpokladů, že se nemuselo moc improvizovat. Důležité je, aby se všem návštěvníkům líbilo a odcházeli pozitivně naladěni s pocitem, že v Černošíně to nemělo chybu a příště si podobné akce nenechají ujít a budou se vracet.

Dubnový termín pouti – pořadatelé musí počítat s nevyzpytatelným počasím. Máte připravenou i suchou variantu na sále – v případě, že bude potřeba program přesunout pod střechu, nebudou návštěvníci o něco ochuzeni?
Počasí neporučíme, ale přesto jsme se pokusili vše objednat. Směji se. Ten, kdo se bude chtít bavit, se bavit bude. Připravujeme suchou i mokrou variantu. Ale je mi jasné, že tradiční verze pod modrou oblohou a s rozzářeným sluníčkem je nejlepší. Pokud budeme nuceni přesunout program do společenského sálu, tak bude největšíproblém tam ty návštěvníky nasměrovat. Věřím, že vše dobře dopadne k všestranné spokojenosti.

Pouť bývá obvykle také obdobím návštěv a setkání přátel, příbuzných – podávají se přitom různé speciality a slavnostní pokrmy – jaký slavnostní pouťový pokrm je typický pro Černošín a co dobrého se připravuje u Plincelnerových doma?
Novodobá historie našeho krásného městečka se vlastně datuje od roku 1946, kdy došlo k vysídlení většiny místních obyvatel a přišli noví obyvatelé se svými tradicemi. Je to opravdu o setkání s příbuznými, přáteli a příznivci, kteří se každoročně vracejí, aby zavzpomínali na doby minulé. Pro děti atrakce a pro dospělé doba klidu a pohody. Co pamatuji, pečou se koláče a perníčky a jistě všude zavoní sváteční oběd. A u mě je to klasika. Těším se na klobásu na grilu a malé pivood našich úžasných hasičů a asi by mě nebylo odpuštěno, kdyby to bylo letos jinak. Je to přece jasné. Zdravá strava. V den pouti mě doma neznají, protože se musím věnovat návštěvníkům, známým a kamarádům, se kterými si mám co říct. A dělám to rád.

Co se v Černošíně plánuje po pouti, co obyvatele, radnici a starostu čeká v nejbližších týdnech a měsících?
Při takovém dotazu se vždy rozepisuji o investičních akcích a o tom, co se daří a nebo nedaří. Poslední dobou jsem trochu přehodnotil priority a pohled na svět. Jsou věci, které jsou dané, a tak je nelze násilím lámat. K těm patří i moje práce ve vedení města. Nemůžete se zavděčit všem a vždy z toho kola vypadne někdo, komu se nedá pomoci, protože má svoji pravdu a není ochotný přistoupit na kompromis. Rozjetých akcí je mnoho a vydalo by to na samostatný článek. A plánů, co je potřeba, ještě víc.

Ze všeho toho chci vyjít s pocitem, že jsem udělal vše dle svého nejlepšího svědomí a na konci roku konstatovat – byl to dobrý rok. Přeji všem pohodu a štěstí, protože toho není nikdy dost.