O návštěvníky se staraly děti oslavenkyně Marie a Vašek, kteří nyní žijí v Německu. „Naši byli i přísní i hodní. Tatínka už nemáme, ale za maminkou se snažíme pravidelně jezdit, teď si ji vezmeme na pár týdnů zase k sobě. Nejraději vzpomínáme na maminčino vyprávění, jak byla malá a jezdila o Vánocích v kočáře taženém koňmi, pod nohami prý měli ohřáté cihly a přes sebe teplé deky, muselo to být jako v pohádce,“ vyprávěli oba o mamince, jak cestovala do Mezihoří u Merklína. Připomněli i její první údiv nad automobilem. „Lékař tehdy také jezdil k pacientům v kočáře a najednou se maminka nemohla vynadívat, přijel jako první občan obce automobilem. Strašně moc ji to tehdy zajímalo, neustále auto obcházela a hledala, jak to může vlastně fungovat. Ona maminka je vůbec pořád taková technicky založená, všechno nové ji stále zajímá, naše mobily, počítače, pořád zjišťuje, jak to může pracovat,“ smáli se Marie a Václav.

Marie Leskovcová jako malá vyrůstala v Zeměticích u Merklína, kde měli hospodářství a také hospodu. Měla ještě dalších šest starších sourozenců, ale ti se postupně oženili či provdali a z hospodářství odešli, a tak nejmladší Marie musela doma hodně pracovat. „To víte, bylo toho moc, nemohla jsem se jen učit, bylo třeba práce, jak na poli a u zvířat, tak v hospodě. Ráda jsem měla zahradu. V létě se člověk nezastavil, ale v zimě jsme si aspoň dělala nějaké kurzy vaření a šití, to mě moc bavilo a baví dodnes. Ještě dneska si něco lehčího spíchnu, nějakou sukni či halenku,“ usmívala se stoletá čiperka. Jaký má recept na dlouhověkost? „To asi nemohu říci. Něco může být geneticky, maminka se dožila 98 let, sestra 102 let. Jsem nekuřák, a ani alkoholu moc nedám, spíše tak trošku vaječného koňaku, nebo půlku piva. Jídlo jím vše. Tehdy jsme si moc nevybírali, jedlo se hlavně to, co bylo z hospodářství,  nejraději jsme měli vepřo knedlo zelo. Jednou za rok byla zabijačka. Ale  hodně mi také chutnaly pouťové koláče,“ uvedla paní Leskovcová.

Jak dnes stoletá paní tráví volný čas? „Tak porůznu, někdy si čtu nějaké časopisy, stále opečovávám zahrádku, to je můj velký koníček od mládí a někdy si i něco zkusím ušít. Denně se podívám na televizní zprávy a pak třeba na nějaké staré filmy. Seriály ne, ty mě nebaví. Ale ty staré filmy, to je prostě moje mládí. Pamatuji si, jak jsme chodívali tři kilometry pěšky do kina v Merklíně, to bylo v takové sokolovně,“ vzpomínala.

Oslava byla několikadenní a gratulantů mnoho. „Mezi mnoha přáními bylo i jedno ručně psané  z Londýna od Excelence Ambassadora a jedno i od ministryně Michaela Marxové. Bylo jich opravdu mnoho, moc za maminku děkujeme,“ řekl syn Václav a vnučka Hana, žijící v Londýně dodala: „Babi je nejlepší kuchařka na světě!“

MarS