Krušnohorský poutník, tak se jmenuje postupně opravovaná budova bývalé konzervárny ryb v Kovářské. O záchranu této zchátralé ruiny se zasloužil spisovatel, publicista a záchranář pravých sudetských míst Petr Mikšíček. Kovářskou si vybral jako další z objektů, kterému se snaží dát nový život, ale nejde o první počin v Krušných horách. Velmi známý je také Králův mlýn (Konigsmühle) nedaleko Klínovce, kde stále probíhají opravy jak mlýnu, tak i úpravy prostranství a místo se pro svou polohu a krásu stalo návštěvním cílem mnoha turistů. Právě Kovářská by se teď měla stát zázemím pro podobné poutníky, jak uvádí Mikšíček. „Tato budova byla vlastně prvním výrobním objektem Antona Kally, který sem v sedmdesátých letech 19. století přivedl výrobu konzervovaných ryb. Což je vlastně docela unikátní, když vezmete v úvahu, že nemáme moře, ani Kovářská není u žádné velké řeky. Anton Kalla tedy postavil tento dům, pak další v sousedství a pak celou továrnu. V první části domu, kam vlastně hned vstoupíme, probíhalo marinování ryb, příprava zeleniny, ingrediencí a příchutí. To se tady míchalo a konzervovalo. Podle starých fotek se nám zdá, že nahoře v patře byly velké sudy na ryby, které tam byly naložené. Tomu by asi odpovídal i ten tvar stropu, jsou velice členité a mohutné, musely prostě unést velký náklad. A předpokládáme, že tu pak byly takové shozy, po kterých se ryby pouštěly dolů do této přípravárny,“ vysvětluje Mikšíček, když ukazuje první místnost Krušnohorského poutníka.

Postoupili jsme do další místnosti, kde jsou poskládaná vojenská lůžka, ale i gauč, lavice, stoly. Všemu vévodí celá zelená stěna a několik fotografických světel. K tomu jsou na věšácích různé dobové oděvy a kostýmy. Na stolech jsou knihy a pohlednice. „Tuto místnost připravuji jako takové spartanské zázemí pro přespání, ale také je tu fotoateliér, lze tu připravit nějakou scénu a udělat pak vizualizaci, natáčet třeba nějaké krušnohorské legendy. Mám rád kulturu, tak bych celkově tento objekt chtěl pojmout nejenom jako zázemí pro poutníky, kde přespí, umyjí se a nebo si tu uvaří. Ale aby tu bylo takové multifunkční centrum, kde by se konaly různé akce, jak soukromé, tak veřejné. Aby tu byly přednášky, worskhopy, aby se tu setkávali lidé různých kultur, či skupiny oddělené sociální bublinou. Prostě cokoliv pro dobré lidi, co se rádi toulají po horách,“ usmívá se Petr Mikšíček.

K myšlence se už připojují také studenti z Prahy, kteří se věnují filmu a informatice, rádi by toto zázemí využívali pro různá setkání a reportáže.

*

MarSi

*

Foto: Sihelská, Mikšíček

*