A proč zrovna číslo padesát sedm? „Je mi právě tolik let,“ prozradil fotograf Deníku při čtvrteční vernisáži v Městské knihovně Stříbro, kterou zpestřilo svým hudebním doprovodem vystoupení žáků a žákyň z místní základní umělecké školy.

Vystaveno je dílo poskládáno ze snímků pořízených za období osmi let návštěv v Itálii. Snahou fotografa je podívat se do země na jihu Evropy každý rok. Většina fotografií vzniká nejprve v hlavě autora. „Například Florencii mají vyfocenou všichni a tak hledám jiný způsob, potřebuju, aby tam bylo něco na víc. Viděl jsem, jak tam nalítávají ptáci, a říkal jsem si, že bych potřeboval dostat alespoň jednoho mezi dvě věže. A to se nakonec i povedlo a vznikl tak tento snímek,“ popisoval a ukazoval na vernisáži fotograf Jiránek.

Velkoformátové fotografie jsou bez popisku a tak nějak samy hovoří a vypráví zachycený příběh. Jako ta s vyobrazenou cyklistkou míjící místní malý obchůdek. „Jezdily tam děti na koloběžkách a chtěl jsem je vyfotit. Pak jsem zahlédl paní, která projela ulicí kolem. Říkal jsem si, kdyby tak projela tady, a najednou během deseti minut vyrazila a projela zde,“ dále popsal s tím, že záběry nejsou jen dílem náhody, ale cíleně promyšlené, kde však i náhoda sehraje svoji úlohu.

Květoslav Jiránek zachycuje pomíjivé okamžiky už od svých školních let. Asi vůbec první byly fotografie pořízené na legendární fotoaparát flexaret. „Nedávno se rodiče stěhovali a táta vyklízel archiv. Mezi fotografiemi jsem našel i moje z osmé třídy základní školy. Pamatuju si, že mi tenkrát táta půjčil flexaretu a já fotil spolužáky v Hřensku na lodičkách,“ hovořil o prvních fotkách. Od sedmnácti let pak fotil pravidelně a na vojně se stal vojenským fotografem. Po návratu z vojny přišla rodina a děti a focení nejen domácího dokumentu a tak mnoho volných chvil věnoval zachycování dění kolem sebe.

Výstava  57 fotografií L Italia, il mio amore potrvá ve stříbrské městské knihovně do konce ledna příštího roku a určitě stojí za zhlédnutí.