Paní Věra Syrová z Volduch u Rokycan  je vášnivou sběratelkou zvonečků. Jsou z celého světa z mnoha materiálů. Jak je vlastně získává?  To se dočtete v následujících řádcích.

Jsou z celého světa. Opravdu, jsou z Ameriky, Austrálie, Afriky, Islandu, Nového Zélandu a mnoha dalších míst.

Přátelé mi je vozí a navíc sestřino syn jezdí dopravou po celém světě, ak si na mě vždycky vzpomene.

Z různých. Kromě klasických kovových má také skleněné, porcelánové, slaměné, dřevěné, ale také obyčejné papírové, šité, krajkované, háčkované, perníkové, ty sice nezvoní, ale zvonečky to pořád jsou.  Taky je mám na stovkách pohlednic.

Mezi největší patří asi ten u dveří, ten je svítící z umělých větví a má asi půl metru, pak je jsou tu keramické kolem 30 centimetrů. A nejmenší? Ten mám na krku a je zlatý. Dostala jsem jej ke kulatinám.

V celém mém patře domu. Na všech zdech, v poličkách, vitrínkách. Asi tisícovka jich visí z háčků ze stropu. Jsou na chodbě, v kuchyni i v obývacím pokoji.

Tak to se sejde celá rodina a omýváme kus po kusu asi tak čtrnáct dní. Letos jsem na podzim malovala, to, co bylo na zdi, jsme sundali, ale ty, co vidí ze stropu nikdy nesundavám. Visí ze dřevěných lištiček a malíř je jen opatrně obmaloval. Dal si s tím práci, ale já je sundat nemohl, už bych je tak přesně neusadila a mám v tom řád. Jsou tam místa třeba jen modrých, pak hnědých, další z určitého místa a podobně.

Ani jsem se už paní Syrové neptala, co by si přála od Ježíška. Závěrem jsme si zacinkali, aby brzy přišel.

Znáte nějaké další zajímavé lidi a sběratele? Kontaktujte mě, prosím!

Video: https://www.youtube.com/watch?v=dIQSk9vo3E0

.