HORNICKÁ BABIČKA

30 června, 2014|Posted in: Obecné, PRO ŽENY, Rozhovory

1 939x přečteno

Dnes čtenářům představíme paní Jindřišku Šrámkovou, která se sice narodila v Mýtě u Rokycan, ale už od roku 1945 žije ve Stříbře. Když se do města Stříbra přistěhovala, bylo jí rovných 20 let, dnes je paní Šrámkové 88 let, tudíž je zdejší obyvatelkou už 68 let.

Proč jste si vybrala Stříbro?

U nás nebyly po válce žádné byty a já se provdala a neměli jsme kam jít. A ve Stříbře nám byl nabídnut zkonfiskovaný dům. Město se nám líbilo i práci jsme tu našli, a tak jsme tu už zůstali trvale.

 A kde jste s manželem pracovali?

Manžel byl zámečníkem a pracoval zde na šachtě. Já zpočátku byla doma s dětmi, ale pak jsem také šla na šachtu. Pracovala jsem v Milíkově, pak také na brokárně, na jedničce – tak se říkalo šachtě nahoře na kopci k Sytnu – tak pak byla Škodovka, Siemens a Alcoa. Také na trojce jsem byla – to byl Ronšperk. Tahala jsem vozy s rudou, byla to těžká práce, říkalo se odbíhačka. Dělala jsem to dvacet let a pak jsem šla ve čtyřiapadesáti do důchodu.

Jací byli vaši kolegové horníci, měli jste dobrou partu?

No, jéjé a jakou. Byli to samí prima lidé. Chodili jsme na různé akce, občas Vašek Gebertů ze Sulislavi přinesl harmoniku a hrál nám. Chodili jsme na hornické bály, ty bývaly v Besedě, do kulturního domu se to moc nehodilo. Všichni jsme drželi pospolu a vlastně je to tak dodnes. Ráda se s nimi vídám, třeba kamarád Jarda Plecháč mě i občas někam odveze.

Nedávno jste byla s horníky i v Kladně a dostala jste nějaké ocenění?

Ano, měla jsem velkou radost. Dostala jsem pamětní medaili slovenského ministra hospodářství. Bylo to opravdu milé.

Měla jste děti, práci, stihla jste vůbec nějaké koníčky?

Tak moc jsem toho nestíhala, přestavovali jsme postupně domeček, do toho jsme měli malé hospodářství, husy, kachny, slepice, králíky. A ještě tři dcery a jednoho chlapce. Moc času nebylo. Ale přesto jsem dříve šila, pletla, háčkovala a vůbec zkoušela různé ruční práce. Také jsem vyšívala, dokonce jsem udělala tři obrazy Hradčan, dva mají dcery a jeden je u mě. Teď už na to moc nevidím, tak se tomu nevěnuji.

A jak teď trávíte volný čas?

Dívám se hodně na televizi na různé seriály. Posedávám na zahrádce, mám moc ráda růže. Někdy si koupím časopis a také chodím za přáteli do stacionáře.

 Dva roky vám chybí k devadesátce, co je podle vás receptem na dlouhověkost?

Tak nevím. Jsem nekuřák a pořád jsem pracovala. Alkohol piju také málo. Jídlo mám raději jednoduší, nejradši mám něco z brambor, vařené, šťouchané, guláš. Maso moc nemusím.

Jak se vám ve Stříbře líbí?

Líbí, máme krásné město, moc. Akorát mě teď mrzí trochu to náměstí, je mi líto, že už tam nejsou kaštany, kde se dalo hezky sedět a krásně kvetly. Je mi líto, že je tam teď vůbec málo stromů a květiny žádné. Je to škoda. Při tom máme dokola takové krásné domy, ta zeleň by to krásně doplnila.

Máte hodně dětí, a co vnoučata?

Také mám a hodně, asi deset. Ale nejenom vnoučata, já už mám i osmiměsíčního prapravnoučka, to mám radosti.

(14.11.2014 ,mars)