Jedná se o svátek, který tvoří hranici mezi dvěma hlavními periodami, dělí léto a zimu.

Název svátku se skládá ze slov „sam-fuin” tedy Konec léta. Ve skotské gaelštině se svátek píše jako Samhainn nebo Samhuinn. Ve starém keltském kalendáři se označoval názvem Samhain i měsíc listopad.

Když se začal šířit vliv katolické církve  Papež Bonifác IV. se chtěl zbavit pohanských zvyků a vytvořil nový svátek – svátek Všech Svatých (anglicky se svátek jmenuje All Hallows’ Day, později z názvu vzniklo Halloween).

Svátek Samhain spadá na konec sklizně, uzavírá se zemědělský cyklus a začíná temná polovina roku.

Je to svátek říše mrtvých a světa duchů.

Tak jako na jaře se zapalovaly venkovní ohně, přes které lidé skákali pro štěstí, tak tento zvyk udržovali i v tento čas.Po polích se rozprášil popel a podél mezí se nosily zapálené louče, aby se chránila půda. Do ohně se házely kameny opatřené znaky a ráno podle stavu kamenů se věštilo o osudu člověka v nadcházejícím roce. U večeře se tento den kdysi prostíralo i pro ty, kteří s námi již nejsou.

Jako malá jsem na tento svátek vnímala tak, že jsem vydlabávala cukrovou řepu, babička mi říkala, že posvítí na cestu bloudící dušičce.

V dnešní době, době globalizované, kdy většina lidových tradic postupně mizí nebo se rozpouští v přílivu nových svátků, zůstává v Česku jako memento, alespoň v symbolické podobě, připomínání Památky zesnulých či lidově Dušiček.

Ačkoliv je nám v různých formách předkládán veselý, plný kejklí ověnčený Halloween, tak v českých, moravských a slezských domácnostech stále vede připomínání křesťanských Dušiček. Dušičky jsou hned po Vánocích druhým nejoslavovanějším církevním svátkem. Je to svátek, který patří k české kultuře, má zde své kořeny a tradice.

Každá nová generace mění svět kolem sebe.Přetváření světa se děje opatrně, plíživě a právě v téhle nenápadné a plíživé změně se ztrácejí tradice, obřady, svátky a zvyky.

Zanikne-li důvod, zanikne zvyk a s ním veškeré půvaby lidového projevu, který k  českým Dušičkám jistě patří.

Hanka Štollová