Černošínské muzeum získalo do své expozice na nějaký čas nové přírůstky v podobě vyřezávaných domečků. Ty do expozice přivezl 74- letý Emil Fiala ze Stříbra. Původem jde o rodáka z Plzně.  Život jej zavál z Plzně nejdříve do Černošína a poté do Stříbra, kde žije od roku 1965 se svou manželkou Maruškou. A svůj volný čas jak se patří , náležitě vyplňuje. Jak? To se dočtete v následujících řádcích.

Já mám spoustu koníčků, rád jezdím na výlety, věnuji se rodině, hýčkám vnoučka, moc rád jezdím na Šumavu, Jezdím za Amátovkou a Veselou Trojkou a no a někde si jen tak něco kutím a vyřezávám.

To jsem začal asi před dvěma lety, původně to mělo být k betlému, ale postupně jsem vyřezával dál a dál, kostel, zvoničku, mlýn, hospůdku a najednou bylo těch domečků hodně. Chodí za mnou i děti ze sousedství, tak jim nějaké udělám a ony si je pak samy domalují nebo jinak dotvoří. A já mám radost, že děti mají radost.

Tak zkusil jsem ze starého rádia vyrobit divadlo, sundal jsem výplet, po stranách jsem udělal oponu, uvnitř pódium. Nebo také vyrábím rád krmítka pro ptáčky, dělal jsem i jesličky.

Vůbec ne, já se vyučil zedníkem u Pozemních služeb v Plzni. Pak jsem si si ještě udělal večerně průmyslovku. Dělal jsem pak mistra odborného výcviku na Borech. Práce se dřevem je teď jen takový koníček pro radost.

Ano, to ano, myslím, že jsem tu schopnost podědil po tatínkovi, ten byl dřevomodelářem v plzeňské Škodovce. Tak ten mě k tomu možná i přivedl.

Jsme v rodinném domku a mám malou dílničku v kotelně. Mám tam potřebné vybavení a manželka Maruška mě v koníčku podporuje.

Vyrábím z různých odřezků, které dostanu od známých. Nejvíce jde o smrkové, borové a dubové dřevo.

Díky za rozhovor.

MarS