JAK VZNIKÁ KNIHA
22 března, 2018|Posted in: Obecné, PRO ŽENY
2 415x přečteno
Knihu držel v ruce jistě každý z nás. Už jako děti jsme si jimi listovaly, ve škole se z nich učily a většina z nás je čte i v dnešní době. Co všechno ovšem předchází tomu, než si knihu můžeme vzít do ruky a nechat zapomenout na starosti všechních dní, vyprávěl v kladrubském muzeu v úterý 20. března pan Jakub Šlosar. Sám se hned v úvodu vyjádřil, že číst knihu je často mnohem účinnější než hrst antidepresiv.
Ve svém zajímavém vyprávění porovnal vydávání knih před revolucí a vydávání knih od roku 1990. Rozdílů je opravdu mnoho, ať už se jedná o administrativu spojenou s vydáním či s jeho výrobou a tiskem.Zjednodušeně řečeno hlavní rozdíl je v tom, že dříve se v rámci socialistického plánování dlouho zvažovalo, která kniha vyjde a kdy a její vydání trvalo cca 2 roky od schválení po výrobu. V současnosti však může vyjít vlastně cokoliv, pokud to příliš nepřesahuje nějaké morální kodexy, ale problém je pak knihu prodat. A rozhodně to netrvá tak dlouho od předání nakladateli po vydání.
V dnešní době u nás vychází cca 17500 knih ročně, které mají tzv. ISBN (mezinárodní standardní číslo knihy), z toho kolem 5000 je klasická beletrie.
Do revoluce se k tisku používala Gutenbergova metoda, kdy se stránky skládaly z jednotlivých liter. Po roce 1990 se začal tisk knih připravovat přes počítače. Společně s příchodem internetu, kdy se kniha přesouvá po síti vlastně kamkoliv, ztratila kniha na svojí vyjímečnosti. Nicméně překvapivě prodej vůbec neklesl. Jedním z důvodů může být i skutečnost, že zatímco např. film potlačuje představivost, díky knize si může každý vytvořit v mysli svoji podobu či verzi. A o to se málokdo nechá připravit.
Bylo toho mnoho o čem se povídalo a padlo i spousta dotazů.
Pan Šlosar nechal posluchače nahlédnout do knihy, kde jsou podle něj některé tiskařské knihy, ukázal, jak se kdysi tvořila kniha vlastivědy a na závěr přednášky dokonce rozdal výtisky některých knih, takže kdo měl zájem, odnesl si i milou vzpomínku na tuto zajímavou besedu.
Monika Šavlová