Fotit musíte srdcem – říká Ladislav Vaindl

11 března, 2022|Posted in: Články, Obecné

Vždycky je třeba si najít čas více chodit do přírody. Ostatně je tam co k vidění. Plzeňský Ladislav Vaindl (40 let) využívá volných chvilek k fotografování nejen přírody, ale také zajímavých věcí, míst či portrétů. Se svou zrcadlovkou dokáže stát na místě a čekat na vhodné světlo i hodiny. Je to prý koníček, který by nikdy za jiný nechtěl vyměnit.

Kdy jste začal fotografovat? 
K focení mě to tak nějak táhlo asi vždycky, ale že bych se mu někdy věnoval naplno, by mě asi nenapadlo. Teprve až když jsem začal v roce 2007 pracovat jako redaktor Plzeňského deníku, a kromě psaní jsem občas dostal za úkol i něco vyfotit, dostal jsem se k oboru blíže. Začal jsem se více zajímat o nastavení o foťáku. Bylo to hlavně kvůli tomu, že jsem se během práce dostal do situací, kdy prostě automatika nestačila. Když jsem zjistil, jaké kreativní možnosti existují, propadl jsem focení ještě více. S každým dalším focením, člověk objevuje nové možnosti. A to mě hodně bavilo. Momentálně pracuji jako redaktor týdeníku 5plus2 a MF DNES. Takže i tam pokračuji občas v reportážním fotografování. V posledních letech zjišťuji, že mě pořizování snímků těší někdy více než tvorba článků.

Jaké byly první snímky a na jaký aparát?

Nejprve jsem fotil na služební kompakt. Tam samozřejmě tak kvalita nebyla úplně nejvyšší a tak jsem se rozhodl si soukromě pořídit první zrcadlovku. Byl to Olympus E-520. Jedna z takových těch základních. Na seznámení se s digitální zrcadlovkou ideální. Pak jsem postupně přešel na Canon a vyzkoušel několik typů. V současné době používám EOS 6D a skvěle mi vyhovuje. Má výhody profesionální zrcadlovky, zároveň ale není příliš objemný, takže na reportáž je skvělý.

Co nyní fotíte nejraději?
Rád říkám, že fotím všechno, co mě zaujme, bez ohledu na to, zda jde o událost, osobu, místo nebo věc. Někdy neplánovaně foťák vytáhnu jenom proto, že mě zaujme světlo, které na krajinu dopadá nebo kvůli dramaticky vyhlížející obloze. Vzhledem ke své práci v novinách se ale samozřejmě nejvíce věnuji reportážnímu focení. Hodně mě baví koncerty. Pravidelně jsem fotil na některých festivalech, jako jsou třeba Metalfest nebo Masters of Rock. Vzhledem k tomu, že mám velmi vřelý vztah k historii a kdysi jsem dělal historický šerm a tanec, často navštěvuji různé slavnosti na hradech a zámcích a rekonstrukce bitev. Tam vždycky bývá prostor pro hodně zajímavé fotoúlovky. Nejen ze samotného dění pro diváky, ale také v zákulisí. Nikdy si nenechám ujít akce, které připomínají obléhání Plzně husity v 15. století nebo Mansfeldem v době třicetileté války. Nemusí jít ale vždycky o obří akce. Někdy se dá pěkná fotka pořídit i při příležitostech, jako jsou třeba masopustní průvody na vesnicích nebo třeba poutě. Asi před třemi lety jsem se vrhl na focení portrétů. Fotím i civilní, ale nejraději mám nějaké historické či fantasy stylizace. Baví mě pracovat s různými rekvizitami a kostýmy a také s výběrem vhodných lokalit. Bohužel současná doba akcím ani portrétnímu focení příliš nepřeje. Teď v době koronavirové epidemie proto nejčastěji zachycuji architektonické skvosty zejména Plzeňského kraje. Velmi zajímavých míst je tu nepočítaně, takže je z čeho vybírat. Nejde jen o známé hrady zámky nebo kláštery, ale také o různé zříceniny, kapličky nebo sochy umístěné v přírodě.

Na které snímky jste nejvíce pyšný?
Tak asi bych neřekl, že jsem na něco pyšný. Spíše bych uvedl příležitosti, za které jsem moc rád, že jsem je mohl fotit a pořídit z nich nějaký snímek. To se týká určitě pražského koncertu bývalého bubeníka Beatles Ringo Starra. To byla skvělá zkušenost. Před lety by mě nenapadlo, že takovou osobnost uvidím naživo, natož, že bych ji mohl fotit. Velkou ctí pro mě bylo i to, že jsem mohl v roce 2011 pořídit fotoreportáž z mise Plzeňského kraje do Vatikánu. Tehdy jsem se dostal i do běžně nepřístupných míst papežského paláce a mohl jsem fotit i samotného Svatého otce, kterým byl tehdy Benedik XVI. při generální audienci. Z portrétních focení mám rád sérii snímků, které jsem pořídil v jedné brněnské středověké krčmě s cosplayerkou Danielou Raczovou. Tě měla perfektně udělaný kostým bardky Priscilly z počítačové hry Witcher III. To je přesně to, co mě baví.

Co Vám tento koníček přináší?
Focení přináší uklidnění, tím, že člověk myslí jen na to, jak v dané situaci pořídit co nejlepší snímek. Takže díky tomu z mysli odsune veškeré ostatní starosti. Zároveň také dodává adrenalin, zejména při reportážním focení, kdy potřebujete mít jistotu, že alespoň některá fotka bude použitelná. A to je třeba u některých sportovních utkání nebo koncertů, kde je velmi špatná světelnost, docela problém. V každém případě mě focení baví a chtěl bych se mu věnovat co nejvíce.

Zvažujete také nějakou výstavu?
Jedna nedávno proběhla v Černošíně, kam jsem zapůjčil několik snímků se zimní tématikou. Jinak teď pracuji na dvou projektech, které mají fantasy tématiku. Rád bych z nich uspořádal výstavu a pak třeba i vydal kalendář. Něco už mám hotové, ale pořád ještě dost práce zbývá.

Nechtěl byste se tomu věnovat i profesionálně jako živnostník?
Rozhodně by mě bavilo se alespoň částečně focením živit. Mám jen trochu strach, že pokud bych byl na focení závislý, musel bych logicky fotit i věci, které mě tolik nebaví. Nicméně určitě se ničemu nebráním.

Nějaké Vaše oblíbené motto?
Neřekl bych, že se řídím podle nějakého motta. Nicméně při focení se vždycky kromě techniky a kompozice soustředím také na atmosféru a emoce, které daná situace přináší. To může fotce vždycky přidat nějakou nadstavbu.
*
MarSi
*
Foto – archiv Ladislav Vaindl + úvodní MarSi
.

Leave a Reply