Když je správný den, ani horko, ani zima, tak se želvy různých velikostí postupně vynoří ze svých nor pod zemí a rozběhnou se po okolí. Ano, dá se říci, že se rozběhnou. Přestože se říká – je pomalý jako želva, úplně pravda to není. I želva se umí pohybovat rychleji, než si myslíme. O želví zahradu se stará Karel Gebauer, a je to jeho velký koníček. Zahradu neustále vylepšuje a zvětšuje výběhový prostor.

Želvy jsou býložravé i masožravé, každý druh je jiný. Ty býložravé mají asi pětkrát delší střevo, aby mohly dobře trávit rostlinou potravu. Naopak masožravé mají střevo krátké a smlsnou si na čemkoliv. Pravé hodování jim začíná po dešti. Když vylezou žížaly a slimáci, to si opravdu pochutnají. V zahradě u Karla Gebauera najdete například želvu zelenavou, želvu řeckou, vodní želvy severoamerické, nebo další želvy podrostové.

Bezejmenné

Někteří chovatelé mají želvy jako mazlíčky. Chovají je, dávají jim jména. Karel Gebauer se ale rozhodl jim nechat zdání svobody. Nechává je žít jejich stylem, aby jim zůstaly přirozené instinkty. Nebere je do rukou, nechává jim přirozený pohyb. A také proto ani nedostávají osobní jména. Ostatně, těžko by se pak rozeznávaly, až jich v zahradě bude mnohem více. Želvy se tak mohou cítit volně, jako by skutečně žily někde v přírodě, jedinou výjimkou je krmení, které dostávají, aniž by musely hledat.

Jakmile začnou padat teploty níže, želvy se pomalu připraví na takzvanou hibernaci. Tedy zimní spánek. Ještě, než úplně usnou, budou přesunuty do skleníku, tím se jim trochu prodlouží doba, než opravdu zazimují. Samozřejmě, kdybyste je měli doma, v jiných podmínkách, tak může být vše jinak. Ale je velmi důležité, než se pro chov želvy rozhodnete, uvědomit si, že to není jen hračka na krátkou chvíli. Jako každý živý tvor potřebuje stále kontakt s přírodou a chovatel by měl poskytnout i nějaký výběh, třeba na zahrádce.

Poslechněte si AUDIO na ČRo ZDE

.