YANUS – umělec, rebel – nebo druhý Magor Jirous?

18 dubna, 2014|Posted in: Dolníci

2 741x přečteno

Yanus, to není na Stříbrsku neznámé jméno. Tento multifunkční umělec žije ve Stříbře od roku 1988, počátky jeho tvorby patřily výtvarnictví, v posledních letech se však jeho jméno  stále více spojuje s hudbou. Jeho styl je velmi nekonvenční, vzájemně propojuje výtvarno s muzikou, umí dobře i se slovem. A jeho plány jsou více, než smělé, posuďte sami.

Na kontě máš úplně nový klip, co tě k němu vedlo? A proč jsi si vybral tak zvláštní jméno, tedy Mistr Yá – Hnus Převelebný? Není to trochu tvrdý název?

Ahoj,  ptáš se na muziku. Proč se jí věnuji? Po pravdě nevěnuji, neb ona se věnuje mně. Doslova mne zkoumá. Pozoruje mou duši a je součástí, ba nutnou součástí vědomí. Neslyším hudbu, jen hudbu vidím a to, co je z hudby slyšitelné, je jen nedokonalým přenosem viditelného. Neumím písničky. „COSI“ nepřeložitelného a nevyslovitelného pro naši řeč jazyk hudby umí vyjádřit lépe. Není to však pouhá popisnost, ale prožitek dané chvíle a v tomto prožitku jsem lapen v okamžiku, kdy jsem na podiu. Nic víc a nic míň.

Ptáš se na studio?  Minulý rok jsem byl poprvé ve studiu a učinil tak i moji prvotinu skladatelskou. Zda-li tím čtenáře nadchnu, netuším. Najdou ji na youtube pod názvem: Společnost Yanus. Ptáš se, proč vystupuji pod jménem Mistr Yá-Hnus Převelebný? Znáš snad lepší název?

Jaký byl tvůj uplynulý rok?

Víš, že vlastně ani nevím. Když já si toho opravdu, krom rodinných záležitostí moc nepamatuji a pokud se ptáš na mé „umělecké“ aktivity, tak ty samy jsou onou rodinnou záležitostí. Umění je rodina.

Máš za sebou v poslední době nějaká zajímavá vystoupení?

Nějaká vystoupení byla, leč si moc neuvědomuji, zda byla zajímavá. Vlastně ta dvě poslední se povedla. První bylo koncem minulého roku v plzeňské Jabloni a teď jsem vystupoval na základní škole v Mánesově ulici ve Stříbře. Bylo to pro třeťáčky.

Jaké jsou tvé umělecké plány do budoucna?

Nechci se vzdáti onoho viditelného ve mně, na úkor jisté povinnosti hudbu vyjadřovat slyšitelně za každou cenu. Zatím jsem však na začátku cesty, cesty poznání, odkud již není návratu. Začala o se ve mně rodit potřeba hudby, jež vždycky byla součástí mých básní, aby se mi dala vidět ve slyšitelné formě.

Výtvarné práce jsi pověsil na hřebík?

Ptáš se mne i na umění výtvarné? To koncertně spojuji s hudbou, zpěvem a mluveným slovem tím, že z projektoru běží moje fotografie a obrazy. Také bych chtěl využít mé práce scénografické, kterou jsem se několik let zabýval a naše koncerty tímto umocnit. Zároveň jsem přišel na to, že bych chtěl založit smíšený, pěvecký sbor, který by zpíval mé básně. Pakliže by měl někdo ze čtenářů zájem, může přijít na poslechovou zkoušku. Uvidíme, uslyšíme. A co nového v tomto roce? Snad se mi povede onen sbor založit. Jinak vůbec netuším, co nového letos „způsobím“ snad jen to, že za měsíc jdu opět do studia, tak mi držte palce!

Jaký máš názor na kulturu ve Stříbře?

Kultura ve Stříbře? Prosím tebe, jaká? Málo je tu kultury. Ano, kultura přece není daná pouze počtem hudebních, či jiných uměleckých těles v dané lokalitě. Kultura je kultivací, takže je v principu živoucím a evolučním základem každé společnosti. Pokud je společnost zdravá, tak je tam kvalita života vysoká. V opačném případě se pak nacházíme v takzvaném „syndromu rozbitých oken“ Tam, kde je v ulicích a parcích běžný nepořádek a obecní majetek systematicky ničen vandaly,  rozbíjen (rozbitá okna) se někteří lidé také chovají jako hovada, a o to s větší měrou, o co větší brajgl tam je. V opačném případě, pokud se ti samí jedinci najednou ocitnou ve zdravém prostředí normálního města, tak nejednou ztichnou a dokonce jsou schopni se i slušně chovat, ale jen do té doby, než opět přijdou do svého prostředí rozbitých oken. Takoví jedinci samozřejmě žijí i ve městě kulturním. Nejhorším faktorem, který je příčinou ne-kulturnosti daného prostředí jsou tzv. „slušní občané“ kteří sice neodhazují odpadky a nic nerozbíjí, o to však bez povšimnutí procházejí ulicemi, jako by nic neslyšeli a nic neviděli. Doma, v práci, či v hospodě pak na poměry samozřejmě nadávají. Kdo za to může? V mnohém za to může samozřejmě politika obce. Ze Stříbra se opět stalo šedé město, jako za komárů. Musím však přiznat, že již svítá na časy. Kultura ve Stříbře pomalu pozvedává hlavu a to díky tlaku zespoda, totiž tlaku samotných měšťanů, uskupených v zájmové spolky. Nechci je konkrétně jmenovat, myslím však, že sami obyvatelé Stříbra tyto subjekty poznají. Městská politika by ovšem s něčím takovým nikdy nepřišla a jen si samozřejmě připisuje politické body za účast a za poskytnutí prostředků. Zaplať pánbů alespoň za ně.

Jaký je tvůj názor na dění ve světě, kde se nyní čím dál častěji řeší mocenské konflikty armádou a zbraněmi?

To je těžká otázka. Nechci se moc o ní rozhovořit, takže krátce. Opět na světě proti sobě povstala dvě impéria a my se nacházíme v jejich středu. Naše vrcholná politika je zase postavena před volbu přidat se k jedné, či druhé straně. A byl bych rád, kdyby si konečně vybrala správně. Jsem však přesvědčen, že to opět zpacká. Je v tom jistá, národní „tradice“, bohužel. Jde o zlomovou volbu dějinnou a osudovou! Obávám se však, že to jde s námi s kopce. Vidím zde pochybení české inteligence. Připomíná mi to Židy před druhou světovou válkou. Mnozí nemohli uvěřit tomu, že by se tak kulturní národ, jakým byli Němci, mohl dopustit toho, co v těch časech hlásal Adolf Hitler. A to byl jejich omyl.

 Iva Vojtková, Martina Sihelská