Se záchranou kapliček obnovili Chlebovomáslové slavnosti, kam lidé chodí ze čtyř míst v okolí, jedním je Vysoké Jamné. Další místa, odkud návštěvníci přišli jsou Černošín, Svojšín a Ošelín. „Samozřejmě přijedou vždy i obyvatelé, co se zde narodili nebo žili,“ dodává Válová s tím, že program je tak dvoujazyčný.

Zvyklostí původních obyvatel Záhoří bylo pohostit návštěvy slavností chlebem a v sobotu tomu nebylo jinak. Chléb napekli dobrovolníci i dvě pekárny působící v regionu v Bezdružicích a ve Stříbře. „Jeden chléb je připraven z deseti různých semen, protože máme desetileté výročí. Je v něm i prapůvodní druh pšenice, ze které se kdysi chléb pekl,“ dále popisuje Válová a dodává, že chléb je i pečen v jediném zachovaném domě v Záhoří. Dobrovolníci napekli různé chleby jako ořechový, libečkový, makový, slunečnico-dýňový, žitný, pohankový i špaldový a z Chodova cibulový.

Z Regensburgu přijel rodák Willibald Gabriel a jak sám řekl, na místě se mu vždy vybaví mnoho vzpomínek. „Jako děti jsme zde měly velikou volnost. Do školy jsem chodil v Třebeli do první a druhé třídy. Pak ale začala válka,“ vypráví rodák, kterému je dnes 79 let. „Když jsme se chtěli někam dostat dál, museli jsme na vlak až do Ošelína a to pro malé děti bylo docela daleko. Také jsme ale pěšky chodili k Třebeli a na silnici vedoucí do Plané. Dům u Kosího potoka, co dodnes stojí, byl dříve zájezdní hostinec a byl to dům mého otce. Tam odtud pocházel otec a maminka byla ze Záhoří,“ vzpomíná Gabriel.

Poprvé po dlouhých letech přijel do Záhoří v roce 2004 se svojí ženou a novinářem z Regensburgu. Překvapilo ho, že z vesnice zbyl jediný dům a rozpadlá kaplička. „Bylo to velice smutné setkání. Po čase jsem ale zjistil, že kaplička je opravená a od té doby jezdím pravidelně na setkání,“ dodává a říká jednu zajímavost, totiž, že si pamatuje, že ten dům, co v Záhoří jako jediný stojí, byl domem starosty.
Autor: Antonín Hříbal

Foto: Emil Fiala

http://tachovsky.denik.cz/zpravy_region/rodaci-putovali-na-slavnosti-do-zahori-20160604.html