POVÍDÁNÍ O UGANDĚ

24 listopadu, 2018|Posted in: Obecné

1 547x přečteno

Už začínám chápat, proč  plzeňská ZOO tak vzkvétá a proč se jí daří čím dál víc. Poté, co jsem měla možnost poznat tamního herpetologa p. Dohnala, jsem se nyní setkala v kladrubském regionálním muzeu s paní Kateřinou Misíkovou. Ta zde pracuje fotografka a marketingová pracovnice. A pro svoji práci je opravdu zapálená, ale krom všeho potřebného, co takový pracovník musí mít, má ještě několik bonusů. Je neobyčejně milá, vstřícná a má úžasný smysl pro humor. A přesně v tomto duchu se nesla v pátek 23.11.2018 celá beseda na téma Expedice Uganda 2016, jíž se paní Kačka zúčastnila.

Oslovil ji tehdy fotograf pan Piskač s tím, že hledá parťáka na dobrodružnou výpravu. A protože jí v práci vycestování bez problémů dovolili, neváhala a kývla. Cílem cesty bylo vytvořit výukový program a zaměřit se na zvířata žijící v Ugandě. Vývoj expedice pak ukázal, že výukový program byl lehce odsunut a expedice se opravdu zabývala spíše zvířaty.  NEní divu, když v Ugandě žije  např¨. přes tisíc druhů ptáků, což je nejvíce z celé Afriky.

Ovšem první cesta v této zajímavé zemi vedla naši výpravu za nosorožci. Nosorožec africký je velmi vzácné zvíře. Má dva rohy a právě pro ně je terčem útoků pytláků. Tamní vláda vymyslela proto plán, jak se nájezdům bránit. Není sice absolutně účinný, ale z některých pytláků udělala oficiální správce a stopaře těchto zvířat. Tím, že mají pravidelný příjem a absolutně nejlepší znalosti o životě nosorožců, stali se tak nejlepšími ochránci těchto obrovských zvířat.

Ve svém vyprávění paní Katka zmínila i osobní setkání s nyalou, která si chodila přímo před jejich bungalovem.  Vrhla se pro fotoaparát a chtěla vyrazit udělat snímek. Ve dveřích ji prý strážce zachytil s tím, že jestli je sebevrah, ať klidně vyrazí, ale jinak ať ji to ani nenapadne. Na pohled miloučká nyala je nebezpečnější než nosorožec a díky svým dvěma rohům ji může snad a rychle rozpárat břicho.  Stejné touhy udělat dokonalou fotku  měla, když stáli s autem dva metry od lvice pustinné stromové. Nicméně sama přiznává, že až tady si uvědomila, jak tenká je  hranice mezi fanatismem ulovit za každou cenu výjimečnou fotku a riskem svého života.

Zavzpomínala též na bolestné kousnutí červeného mravence. Kusadla zůstanou v noze a musí postupně vyhnít. Tento nenápadný malý mraveneček může způsobit velkou alergickou reakci, otokem končí téměř každé jeho kousnutí, slabší jedinec může zažít přímo anafylaktický šok.

V Ugandě žije 40 etik, hovoří se zde 40 druhy jazyka. A je zde neuvěřitelná chudoba. Při návštěvě jedné vesnice prožila paní Kateřina mnoho okamžiků, ale o některých z nich hovořila se slzami v očích.  Protože věděla, že výprava se nebude týkat vysloveně jen zvířat, vybavila se spoustou jednoduchých dárků jako jsou trička, balonky, pastelky, omalovánky…. V domnění, že  bude konat dobro až na místě zjistila, že dobro „páchala“. Když podělila tlupu dětí, která se kolem ní vyrojila, vysledovala zajímavou věc. Ta děcka, která do té doby žila v absolutní shodě a pohodě, se díky jejím dárkům dostala často do rozepří a např. jen barva darované pastelky zasela mezi ně závist a chtivost. A jí tehdy došlo, že zanášet západní kulturu do tohohle jejich jednoduchého světa, ač je to myšleno sebe lépe, je prostě špatně.  Každopádně ale jinak ji Uganda velmi nadchla, jak sama říká, celoživotně ji poznamenala a některé věci v ní z této expedice zůstanou vryty do konce života. Ten klid a žádný stres. Překrásná krajina. Ale také dětské nožičky, ručičky, co po ní pořád něco chtějí, když dala jednou, ať dá zase a z toho pramenící pocit marnosti, že prostě nejde pomoci vždy a každému. Ale pochopila tam,  že je jednoznačně nutno pomáhat aspoň tamní přírodě a neškodit jí ani zvířatům.

Na závěr opravdu zajímavého povídání potěšila nejmenší návštěvníky muzea možností pohladit si krajtu královskou, kterou dovezla na ukázku. A také několika dárky v pohodě malých knížek a reklamních předmětů ZOO Plzeň.

Monika Šavlová

.